V neděli jsme měli sraz o půl osmé na Agipu. Vyrazili jsme, v koloně a za údivu ranních kolemjdoucích, přes Otrokovice do Starého Města. U obce Zlechov byl umístěn start rychlostní zkoušky. V těchto místech probíhala i administrativní a technická přejímka. Bylo zde již velmi rušno a nám při sledování zaparkovaných závodních vozů mírně spadla brada. Podle seznamu přihlášených jsme očekávali několik "diamantů" a "hvězdiček" made in Japan, pár rychlých Peugeotů 205 a sem tam "ostrou" škodovku, doplněné o vozidla pro běžný provoz. Připadali jsme si ovšem jako tovární tým Škoda Motorsport při prvním výjezdu s Favoritem na světové tratě. Ani po tomto údivu jsme nehodlali složit zbraně a po zdárném přežití přejímky (bohužel, startovní čísla od 25 do 40 se někam zatoulala a museli jsme si je vytvořit sami) jsme se připravili na první tréningovou jízdu. V rychlosti jsme napsali rozpis a druhým průjezdem ho překontrolovali. Snažil jsem se zavést do poznámek opravdu vše abych mohl při samotném závodě odvést profesionální výkon (několik dní před startem jsem doma studoval „onboardy“ a vzal si příklad z diktátu posádky Tlusťák - Dědic). I ostatní členové týmu pečlivě zapisovali, Lenka byla připravená na vítězství (v rozpise poznamenáno: Start - Cíl).

     Vrátili jsme se zpět ke startu. Tady už čekal Mike, jeho čas je o 7s horší než náš, což nás sobecky těší. Ovšem jen do chvíle, než dorazila i zelená Felicie. Po prvním průjezdu jsme dostali 9 sekund. Mike později přiznal, že když ty časy viděl, měl chuť to raději zabalit. Ale udělal pravý opak a ve druhém průjezdu se zlepšil o 10 vteřin. Plha s Lenkou zajeli téměř stejný čas jako v prvním průjezdu a my, i když jsme cítili zlepšení, jsme se ještě o tři vteřiny zhoršili. Nebyli jsme si vědomi žádné chyby nebo zaváhání. Měli jsme před sebou ještě dvě jízdy, prostor na zlepšení tudíž byl. Hlavní nevýhodou proti ostatním byl přece jen slabší motor naší Felicie. Na zbylé jízdy jsme proto mírně změnili taktiku a vyplatilo se. Na zelenou "feldu" to nestačilo, ale posádku té bíle jsme porazili a navíc jsme prolomili hranici 02:30. V poslední jízdě jsme tudíž ještě mohli zvrátit náš interní klubový souboj. Pro jistotu jsme přidali do motoru pár deci Mogulu a vyrazili. Plža mačkal z Felicie co se dalo, já jsem ho hnal kupředu. Celou trať jsme doslova proletěli. Bohužel, lehce jsme probrzdili poslední retardér a shodili jednu kuželku. Opět jsme se zlepšili a porazili nejen Mika, ale i některé závodní speciály. Bohužel, v klubové soutěži jsme skončili na posledním, třetím místě. Vyhrál Plha s Lenkou, před Mikem se Smážou. Vrátili jsme se zpět na start a očekávali vyhlášení výsledků.

     Jelikož se za měsíc jede další závod na stejné trati a nás to všechny chytlo, máme v plánu se opět zúčastnit. Do té doby se nám snad podaří provést drobné úpravy na našich speciálech. Tak nám držte palce!

     Plža (Martin Plšek): "Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit těchto závodů. Konečně jsem si naplno vyzkoušel své schopnosti při řízení auta na uzavřené trati Bylo to pro mě něco nového.Škoda, že trať nebyla delší a náročnější, s více zrádnými zatáčkami. Chtěl bych také poděkovat Mikovi se Smážou a Plhovi s Leňou za účast, dobrou atmosféru, a dobré výsledky. Mé díky patří i mému spolujezdci Plhusovi."

     Mike (Michal Šimíček): "Závody ve Zlechově byly pro mě premiérou na uzavřené trati. Mohl jsem si vyzkoušet a následně porovnat s ostatními své zkušenosti v řízení. Zároveň se potvrdilo, že moje auto není žádný závoďák a začala ve mě vrtat myšlenka o jeho větších úpravách. Atmosféra celých závodů byla naprosto úžasná, včetně přátelského hecování mezi Plžou, Plhou a mnou. I nemalé množství diváků kolem tratě bylo super. Chci poděkovat Smážovi, který se ujal role spolujezdce naprosto zodpovědně a podílel se tímto na našem, myslím si, velmi dobrém výsledku. Bylo to fajn strávený den."

     Plha (Petr Plšek): "Po ranním příjezdu na start jsem byl celkem vyděšen z vozů konkurence, které měly jet v naší skupině SC. Řekli jsme si ale, že jedem pro zábavu a nasbírat nějaké zkušenosti. I když trať pro některé nevypadala příliš složitě, nervozita a adrenalin před startem byl celkem veliký. Po odstartování ze mě vše spadlo a začal jsem se soustředit na jízdu. Velké nadšení přineslo i množství diváků a fotografů, kteří stáli kolem cesty. Mohl jsem si, i když jen nepatrně, vyzkoušet ten pocit soutěžit na uzavřené trati za podpory fandících diváků. Velké díky patří i mé přítelkyni Lence za odvahu."