26. OMV Waldviertel rally

26. - 28. 10. 2006

Horn, A

< Zpět /Back


Komentář: Plhus -  Foto: Mike


     Již 26 let píše tato populární rakouská soutěž svůj příběh. Když v roce 1981 odstartovali pořadatelé první „semperitku“, netušili jaké oblíbenosti mezi týmy i diváky se tratě na severu Rakouska dočkají. Rok od roku stoupal počet startujících a rozšiřoval se i dav diváků kolem tratě. Netrvalo dlouho a věhlas této soutěže překonal hranice země na Dunaji. Hlavně posádky z Maďarska, Česka či Německa si nenechají každý podzim tuto soutěž ujít. V seznamu vítězů jsou zlatým písmem zapsáni takový piloti, jako je Walter Röhler, Franz Wittmann, Raimund Baumschlager, Janos Tóth, Manfred Stohl či Armin Shwarz. Celých 20 let měla soutěž v názvu hlavního sponzora, firmu Semperit. Od roku 2001 jsme znali soutěž pod A1 nebo T-Mobile. V roce 2004 vstoupil do hry gigant OMV a rally opět změnila svou tvář. Je patrná snaha pořadatelů o postavení plnohodnotné šotolinové soutěže, čemuž se v letošním roce opravdu zdárně přiblížili. Celých 85% zkoušek tvořila náročná šotolina. V kombinaci s proměnlivým počasím druhého dne se opravdu nejednalo o procházku růžovou zahradou. Ale nepředbíhejme...

     Jak už to bývá, celou výpravu jsme plánovali už několik dní dopředu. Zajistili jsme ubytování pro 10 lidí v ubytovně ve Slavonicích, v předstihu si zajistili veškerou dostupnou dokumentaci o soutěži a hlavně se už moc těšili. Bohužel, týden před startem „odstoupil“ Plža, který ať počítal, jak počítal, vhodnou hotovost ve svém rozpočtu nenašel. Ze zlínské části ŠRC jsme tak zůstali s Mikem jen dva. A jelikož i Roman s Lubošem byli jen dva, přišlo nám víc než logické jet jedním vozem. O to víc, když tím vozem nebylo nic menšího než náš oblíbený Transportér! Nováci vyráželi z Kroměříže v pěti a jejich chudák Lancia si za celou cestu neodpočinula. Vyráželi už brzo ráno a byl dohodnutý sraz až na místě.

    Já jsem musel ještě v pátek do práce. Ale už v 11 jsme měli s klukama sraz ve městě. Tak rychle přeskládat věci z auta do auta a jedeme. Do Kroměříže nám cesta moc rychle neutíkala. Páteční provoz začal houstnout, navíc se blížil dušičkový víkend. Na dálnici jsme již začali ukrajovat kilometry rychleji. V Brně už jsem Mikemu nemusel nic říkat, věděl přesně kudy na Znojmo. Před přejezdem hranice jsme doplnili naftu a v začínajícím odpoledni vpluli do sluncem zalitého Rakouska. Tady byl provoz mnohem mírnější, mohli jsme tedy opět protáhnout koníky pod kapotou, neboť ručičky na přístrojovém ukazateli času byly neúprosné.Měli jsme v plánu navštívit test číslo 2. Za Hornem jsme tedy nabrali směr Krems an der Donau. Cesta vedla malebným údolím kolem řeky. V městečku Gars a. Kamp sjíždíme z hlavní silnice a nutíme náš „dostavník“ šplhat do kopců. Je jasné, že dvojku už nestihneme, operativně tedy měníme plán a hledáme pěkné místo na trojce. Nemíříme ovšem jako všichni ostatní do Schotter Areny, zůstáváme zhruba v polovině testu, kde máme možnost vidět závodní vozy dokonce dvakrát.






     Máme čas, takže si v klidu bereme věci, vlajku a svačiny. Jaké je ovšem naše překvapení, když dorazíme k trati. Asfalt, kam až člověk dohlédne! To snad ne, taková smůla, trefili jsme se zrovna do těch 15% asfaltu. Stačilo jen pár informací od místních pořadatelů a jsme rázem spokojenější, 300 metrů proti směru vložky je šotolina! Došli jsme na místo, které se nám všem okamžitě zalíbilo. Trať se klikatila kolem lesa, oděného do zlatohnědých barev podzimu, z druhé strany lemovala tento úsek louka. Opravdový ráj pro kameramany, fotografy i obyčejného diváka. Už průjezdy předjezdců ukazovaly, že se bude dokonce prášit! Tak si rychle vybrat své místo, naaranžovat vlajku (jak rád bych ji tentokrát nechal doma!...)  a poslouchat, kdy se z lesa vyřítí Focus.

     Známe Benika a jeho průjezdy už nějaký ten pátek, ale to co nám předvedl, nás doslova zvedlo ze židle! Balasz si s „modrým oválem“ hrál jako za mlada na pískovišti. Krásné táhlé smyky nás přiváděly do extáze! Škoda jen, že jel tak rychle. S trojkou na dveřích se k nám už prohrabával Pepík Peták. Všem bylo jasné, že tady nemají S1600 velkou šanci na úspěch. Jak bylo psáno ve startovní listině, přijížděli k nám postupně další a další jezdci. Vojtěch s Lancerem z Charouzovy stáje, Mundl testující „enko“ na příští sezonu, multišampión Gassner. Ale také Burkart a Prokop - účastníci JWRC. Ti všichni předváděli velmi pěkné průjezdy. Velkou výhodou v Rakousku je rozmanitost startovního pole. Mezi soudobými vozy startují také historici, posádky Volvo Original Cupu a letos i BMW Cupu z Německa. Hlavně piloti „švédských tanků“ jsou pořádní střelci. Nebojácně se řítí s tímto kolosem lesní cestou, bojují s téměř neupravenými speciály, ale na jejich tvářích je neustále vidět úsměv!





     Kluci se během průjezdu rozprchli po trati. Kousek dál v lese bylo hodně zajímavé místo, kde na vlhké silnici mělo několik vozů problém s přilnavostí. Vydal jsem se tedy za nimi. A to byl kámen úrazu. Naši vlajku jsem nechal „naaranžovanou“ (zapíchlou) v křoví. Ani ve zlém snu mě nenapadlo, že by snad mohla zmizet! Jsme přece v Rakousku, takto jsem ji několikrát nechal i u nás nebo v Maďarsku. Chyba lávky, vrátil jsem se snad během 20 minut a vlajka byla pryč. Nejde mi na rozum, kdy a jak mohla zmizet, když v tom místě snad ani nebyli diváci. Bohužel, ač jsme se snažili hledat, nebyli jsme úspěšní, vlajka je nenávratně pryč. (Pokud by někdo měl nějaké informace, nechť je prosím poskytne některému z našich členů případně na nejbližší oddělení Policie ČR…).

     Mírně rozhozeni jsme zůstali i na další průjezd, pouze jsme se přesunuli blíž k autu. Měli jsme v plánu shlédnout přední posádky na odbočení u kapličky, a pak se svižně přesunout na noční speciálku.





     Nově přestavěný areál Nordring nedaleko Hornu posloužil nejen jako místo superspeciálky, končila zde také RZ 1 a v přilehlých prostorách se rozprostírala servisní zóna prvního dne.

     Na start „speciálky“ se vždy postavily paralelně dva vozy. Tak se stalo, že Benik s Focusem nedal šanci Petákovi v Cliu, Burkart s C2 porazil Lišku s Lancerem a Vojtěch podlehl „o prsa“ Mundlovi. Obešli jsme téměř polovinu tratě, ze všech míst byl velmi zajímavý pohled na bojující posádky. Setkali jsme se s kroměřížskou výpravou a já jsem vyrazil do servisní zóny na lov kartiček. Všechny nás už zmáhal hlad a únava, takže jsme před desátou ukázali Hornu záda a přes Waidhofen vyrazili do Slavonic, kde jsme měli pro dnešní noc složit hlavu. Dojeli jsme na ubytovnu, vybalili věci a okamžitě vyrazili do města se snahou najít něco teplého do žaludků. Měli jsme štěstí, ač nezdravě, teplé řízky, topinky či smažený sýr nám před půlnocí udělali moc dobře. A po náročném dni jsme taky všichni moc dobře spali.

     Budíček jsme měli v sobotu ještě za tmy. Opět rychle sbalit, uklidit po sobě a odjíždíme. Venku nás překvapil drobný déšť. Ten ale neustával, naopak pršelo čím dál víc. Dorazili jsme na pumpu na ranní kávu. Chvilku po nás přijel i všem dobře známý modrý Favorit. Probrali jsme s klukama zážitky z pátku a vyzvídali nějaké tipy na sobotní erzety. Sagiho odpovědi „já nevím“ nám ale příliš nepomohly. No nic, pořád prší, tak jedem na trať.

     Zkusili jsme několik možností na první ranní zkoušce. Nakonec jsme zaparkovali u nějakého vracáku. Jednalo se ovšem o místo, které mě osobně příliš nenadchlo a proto jsme s Lubošem vyrazili proti směru RZ do lesa ve snaze najít si něco lepšího. A povedlo se. Po dvou kilometrech jsme objevili prudké odbočení kolem stromu po dlouhém uskákaném příjezdu. Takové malé Finsko, shodli jsme se. I když počasí víc připomínalo Anglii. Klouzavé bláto dalo pořádně zabrat projíždějícím posádkám. Opravdu pěkně se kolem prohnal Prokop, předvádějící velmi agresivní jízdu. Velkým zpestřením byl taktéž výbuch motoru oranžového Golfu. Ozvala se rána, z auta se zakouřilo a byl konec. Zhruba v polovině průjezdů se z lesa vynořila Mikova udýchaná postavička. Prý už ho taky nebavilo fotit ve vracáku. Já si ale myslím, že měl chuť na toasty, které měl u mě v batohu.





     Při průjezdu posledních „pohárovek“ jsme se přesunuli ještě dál lesem. Před námi se zničehonic rozprostřela louka, na které bylo hned několik možností kam se jít dívat. A už vidíme Sváťu Kozmika s kamerou, kousek dál postávají kluci z Brodu, z dálky rychlým krokem vlají dlouhé Trhlíkovy vlasy a všude kolem je spousta dalších známých fotografů.

     Vybíráme si místo na širokém odbočení, ale vidíme i několik zatáček dál, takže panuje opět velká spokojenost. Navíc během dopoledne přestalo pršet a několikrát vykouklo sluníčko. Debatujeme s kamarády a netrpělivě očekáváme první vůz. Vedení v soutěži si stále udržuje Maďar Benik, nás těší na 4. místě Vojtěch. Bohužel mimo hru je již Prokop, který odstoupil z první příčky v S1600 kvůli drobné nehodě. Na tomto úseku využívá většina posádek celou šířku zatáčky, takže jsme neustále ohazováni kamením a štěrkem, ale odměnou nám jsou úžasné průjezdy táhlým smykem. Po historické Cortině jsme opět  přešli na jiný úsek tratě. Postupně jsme došli až do míst, kde jsme se ráno otáčeli. Kroměřížští se rozhodli pro předčasný odjezd domů, my jsme se také vrátili přes velmi prudký kopec k autu a po svačině jsme přejeli do servisu.





     Servisní zóna se rozprostírala na letištní ploše nedaleko Dobersbergu. Mike se rozhodl pro krátký odpočinek v autě, my tři jsme vyrazili brouzdat po servisní ploše. Zatím byl všude klid, vše bylo pečlivě připraveno na příjezd soutěžních vozů. Opět se setkáváme s modrým Favoritem a jeho posádkou. Kluci se nám chválí s nakoupenými modely. Ve zdejším stánku jich je opravdu snad 50, malé i velké, všechny propracované do detailů. Velmi pěkná podívaná i pro milovníky historie. Všechny vozy jsou v dobovém válečném zbarvení.

     To už začíná dav kolem stanů předních posádek houstnout a po chvíli přijíždí první vozy. Na všech bylo vidět, jak je boj s klouzající mokrou šotolinou náročný.

     My jsme chtěli stihnout ještě jednu rychlostní zkoušku. Proto jsme se rychle přesunuli k autu a vyrazili do městečka Litschau. V kopcích nad městem jsme našli přehledné divácké místo s dlouhou příjezdovou a „esíčkem“ mezi balíky slámy. V tomto místě bylo na letošní rok nezvykle mnoho diváků. Ale bylo o ně velmi dobře postaráno. Místní hasiči čepovali pivo i limo, opékali klobásky a vařili guláš. Navíc se k nám z dálky řítil opět Focus v barvách hlavních sponzora. Ale co to? Pravá přední pneumatika odmítla spolupráci a jen velmi neochotně se žmoulá na disku. Jediné štěstí pro Benika, že ho tento incident nemohl připravit o jisté vítězství. Rozhodli jsme se po této zkoušce vyrazit domů. Zůstali jsme i tady až do konce a naposled si vychutnávali smyky Lancerů, Volv či „bavoráků“. Na některých bylo vidět, že už toho mají opravdu dost. A to měly posádky před sebou ještě opakovaný průjezd poslední sekcí. Čili dvě RZ, navíc v noci a za deště!

     Tou dobou jsme my už mířili zpět na Horn. Mike opět bravurně pilotoval, já jsem se kochal krajinou a kluci vzadu pospávali. Posledních pár kilometrů rakouským územím a už podáváme českému celníkovi občanky a jsme „doma“.

     Rituálně jsme ještě zastavili na kafe a stejnou cestou jako v pátek, jen v opačném směru, zamířili na Brno. Ve Spytihněvi tankujeme a v zápětí vysazujeme kluky. Oba byli velmi spokojení, což je výborné! Za pár minut jsem byl doma i já. Mike si ještě domluvil pivo, já jsem po večeři spokojeně usnul. Spokojenost byla na místě. I když tentokrát nebylo počasí naší výpravě příliš nakloněno, jednalo se opět o velmi povedenou soutěž v krásné krajině a na velmi náročných tratích. Pokud jste letos nebyli, určitě příští rok neváhejte!



Všechna práva vyhrazena ŠRC 2006 / All rights reserved ŠRC 2006