Kluci se během průjezdu rozprchli po trati. Kousek dál v lese bylo hodně zajímavé místo, kde na vlhké silnici mělo několik vozů problém s přilnavostí. Vydal jsem se tedy za nimi. A to byl kámen úrazu. Naši vlajku jsem nechal „naaranžovanou“ (zapíchlou) v křoví. Ani ve zlém snu mě nenapadlo, že by snad mohla zmizet! Jsme přece v Rakousku, takto jsem ji několikrát nechal i u nás nebo v Maďarsku. Chyba lávky, vrátil jsem se snad během 20 minut a vlajka byla pryč. Nejde mi na rozum, kdy a jak mohla zmizet, když v tom místě snad ani nebyli diváci. Bohužel, ač jsme se snažili hledat, nebyli jsme úspěšní, vlajka je nenávratně pryč. (Pokud by někdo měl nějaké informace, nechť je prosím poskytne některému z našich členů případně na nejbližší oddělení Policie ČR…).

     Mírně rozhozeni jsme zůstali i na další průjezd, pouze jsme se přesunuli blíž k autu. Měli jsme v plánu shlédnout přední posádky na odbočení u kapličky, a pak se svižně přesunout na noční speciálku.

     Nově přestavěný areál Nordring nedaleko Hornu posloužil nejen jako místo superspeciálky, končila zde také RZ 1 a v přilehlých prostorách se rozprostírala servisní zóna prvního dne.

     Na start „speciálky“ se vždy postavily paralelně dva vozy. Tak se stalo, že Benik s Focusem nedal šanci Petákovi v Cliu, Burkart s C2 porazil Lišku s Lancerem a Vojtěch podlehl „o prsa“ Mundlovi. Obešli jsme téměř polovinu tratě, ze všech míst byl velmi zajímavý pohled na bojující posádky. Setkali jsme se s kroměřížskou výpravou a já jsem vyrazil do servisní zóny na lov kartiček. Všechny nás už zmáhal hlad a únava, takže jsme před desátou ukázali Hornu záda a přes Waidhofen vyrazili do Slavonic, kde jsme měli pro dnešní noc složit hlavu. Dojeli jsme na ubytovnu, vybalili věci a okamžitě vyrazili do města se snahou najít něco teplého do žaludků. Měli jsme štěstí, ač nezdravě, teplé řízky, topinky či smažený sýr nám před půlnocí udělali moc dobře. A po náročném dni jsme taky všichni moc dobře spali.

     Při průjezdu posledních „pohárovek“ jsme se přesunuli ještě dál lesem. Před námi se zničehonic rozprostřela louka, na které bylo hned několik možností kam se jít dívat. A už vidíme Sváťu Kozmika s kamerou, kousek dál postávají kluci z Brodu, z dálky rychlým krokem vlají dlouhé Trhlíkovy vlasy a všude kolem je spousta dalších známých fotografů.

     Servisní zóna se rozprostírala na letištní ploše nedaleko Dobersbergu. Mike se rozhodl pro krátký odpočinek v autě, my tři jsme vyrazili brouzdat po servisní ploše. Zatím byl všude klid, vše bylo pečlivě připraveno na příjezd soutěžních vozů. Opět se setkáváme s modrým Favoritem a jeho posádkou. Kluci se nám chválí s nakoupenými modely. Ve zdejším stánku jich je opravdu snad 50, malé i velké, všechny propracované do detailů. Velmi pěkná podívaná i pro milovníky historie. Všechny vozy jsou v dobovém válečném zbarvení.