|
Pořadatelé
vyškovského rallysprintu se v posledních letech musí obejít bez
krásných a pro posádky náročných „rychlostek“ ve vojenském prostoru.
Stávající tratě mají spíše rychlejší charakter. Letošní ročník
tvořilo 8 rychlostních zkoušek na třech úsecích.
Do Vyškova jsem
v sobotu ráno vyrážel bohužel osamocen. Kluci měli na víkend
naplánováno něco jiného, takže tentokrát to byli oni, kdo nahlásil
„áčko“. Už v Kroměříži na mě ovšem čekal Nowi. Ten chtěl
jet taky svým autem, a tak aby i on nejel sám, přemluvil ještě
kamaráda.
|
|
Cesta po „staré
brněnské“ ubíhala bez problémů. Měli jsme v plánu navštívit
vyškovské náměstí, kde se odehrával slavnostní start a odtud se
přesunout na RZ 2. Nowi si celou trať projel už v pátek večer a
vytipoval zajímavá místa včetně příjezdů k nim. Mohli jsme tedy jet
na jistotu. Jako první jsme zvolili náročné odbočení kousek po
startu. Právě tady na nás čekal Newmen a Spaceman. Ti vyráželi
z Kroměříže ještě později. Kolem trati stálo jen pár diváků a
několik známých fotografů. V klidu jsme si vybrali to nejlepší místo
na sledování průjezdů a netrpělivě očekávali první posádku. Diky
rovinatému okolí a sklizené úrodě na polích jsme měli dokonalý
přehled o velkém úseku tratě. Z naší zatáčky jsme mohli sledovat
start, delší rovinku po které závodní auta dorazila až k nám, a po
již zmiňovaném odbočení ještě kus, než odjíždějící vůz zmizel za
kukuřicí. A jelikož podzimní sluníčko začínalo pěkně hřát, mohli
jsme se těšit na pěkně strávený den.
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
Jako první odstartoval Kopejda s novou evolucí kitové Fábie. Jak se
posléze ukázalo, dravý průjezd nepředvedl pouze u nás, takže mohl
tento mladý jezdec bojovat o stupně nejvyšší. Jezdci si zatáčku
zkracovali přes ostrůvek, takže posádky z vyššími startovními čísly
už projížděly víceméně po šotolině. To ovšem některým dělalo
problémy, a tak jsme mohli sledovat hodně divoké průjezdy.
Všichni nakonec
projeli bez úhony, včetně překrásných historiků. Do této kategorie
přibyl další vůz Škoda 130 RS. Toto „kupátko“ pilotovala legenda
českých soutěží – Josef Sivík!
A nevedl si vůbec zle.
|
|
|
|
 |
|
|
|
Po průjezdu posledního „embéčka“ jsme vyrazili na další místo stejné
rychlostní zkoušky. Zaparkovali jsme nedaleko skoku, kde loni
skončilo v kotrmelcích modré Novotného Clio.
My jsme pokračovali pěšky ještě o kousek dál. Nowi nás nalákal na
šotolinový průjezdy přes mostek. A lákal nás právem. Po krátkém
sjezdu následovalo na uskákaném povrchu levé odbočení a hned na to
nájezd na mostek. Za mostem čekala další pravá zatáčka, rovný
šotolinový úsek a odbočení „přes hrb“ na hlavní silnici. Tedy opět
relativně přehledné místo. Už předjezdec na Škodě 100 předvedl
učebnicové přetočení. I ostatní dvoukolky tady „prohrabaly“ spoustu
drahocenných sekund. Mírným zklamáním byly průjezdy několika
posádek, které předváděly na trati téměř výletní tempo.
|
|
|
|
 |
|
|
|
Před posledním
průjezdem jsme přesunuli k již zmiňovanému skoku.
Měli jsme v plánu vyčkat na prvních 20 vozů a
následně se přesunout na vyškovské letiště, na jehož ploše se
rozprostírala servisní zóna.
Nečekané zvlnění jinak úplně rovné silnice vytváří atraktivní skok.
Již několik minut před startem prvního vozu byl tento skok obsypán
pány v zelenožlutých vestách. Nebyli to ale popeláři, nýbrž
profesionální fotografové, čekající na ty nejlepší záběry létajících
strojů. A že se létalo vysoko a daleko! Nejpěknější skok předvedl
Semerád, jehož „devítka“ se ladně vznesla a dopadla jak do peřin.
Hodně divoce naopak skočil Hozák, jedoucí tentokrát právě s loňským
Semerádovým vozem. My jsme se po průjezdu Vlčka rychlou chůzi
přesunuli k autu a vyrazili do Vyškova.
|
|
|
|
 |
|
|
|
Tady jsme se štěstím
projeli přesně 50 kolem Fábie s radarem a za pár okamžiků
zaparkovali u servisní zóny. Jednalo se o poslední servis před
odjezdem na cílovou rampu. Proto se už jen leštilo a maximálně se
opravovaly kosmetické vady na karoserii. Zastavili
jsme se samozřejmě ve stánku Impromatu. Kopecký vybojoval krásnou
třetí příčku. Zvítězil Semerád, který tak ve Vyškově předčasně
oslavil titul ve sprintech. Druhý dokončil domácí Volf, pro kterého
se tak snad výsledkově blýská na lepší časy.
My jsme posbírali
ještě několik nových podpisovek, pozdravili pár přátel a pomalu
se s vyškovskou soutěží rozloučili. Bylo už
pozdní odpoledne, když jsme vyráželi z pumpy za
městem, kde jsme ještě potkali Vláďu Tichého. Domů jsem dorazil až
za tmy. Unavený, hladový, ale spokojený. Tato soutěž se opravdu
vydařila!
|
|
