Onen vlak byl hlavním tématem hned po ránu. Slyšeli ho všichni, takže se mi to nezdálo:) Vstávali jsme brzo, shake začínal oficiálně už v sedm ráno. Přesunuli jsme se do servisní zóny a sledovali počínající mumraj. Včerejší tajemná silueta byl mohutný servisní dvoupatrový autobus a Octavia WRC Michnova rally teamu. Do servisu přijížděly i další servisní kamióny, mohli jsme obdivovat kitové Felicie, „superšvestky“ Punto a Puma nebo celou řadu Lancerů. Velmi nás potěšil návrat Bútora za volant Saxa S1600, toto autíčko mu prostě sedí!

To už začaly první speciály odjíždět na start testovací zkoušky.
     A my jsme je následovali. Od startu vedla trať po dlouhé rovině k sérii zatáček. Až sem jsme došli, ale stálo nám to za námahu. Některé posádky začínaly pomaleji, ale většina se do testování rozjela naplno. Například Tagai s Octávií WRC předváděl neuvěřitelné průjezdy doplněné prachovými gejzíry. To nejlepší ale přišlo, až když se na start postavilo červené Saxo francouzského PH sportu. Bútor popíral všechny fyzikální zákony, auto si „stavěl“ dlouho před zatáčkou, neustále se posunoval kupředu pravým nebo levým bokem a jízdu si očividně užíval! I další posádky nám předváděly atraktivní průjezdy.

     Před polednem jsme se vrátili do servisní zóny. Po krátké obhlídce a zisku několika suvenýrů jsme se naskládali do aut a vyrazili na druhou stranu města, kde se v jednu hodinu startovala Superspeciálka. Již před jejím startem se k nám dostalo několik informací o této šou pro diváky. V harmonogramu byla psána jako speciálka a prolog, nedovedli jsme si představit, jak se pojede. Jenže, to bysme tam napřed museli dojet:) Opět menší zmatek při objezdu města zavinil, že jsme už podruhé dojeli z druhé strany. Tato krátká zajížďka měla jednu výhodu, v jednu chvíli jsme měli před sebou jako na dlani hladinu Balatonu plnou jachtiček. Moc pěkný pohled.

     To už jsme ale stáli v koloně u výběrčích poplatků za vjezd do areálu. Zkouška se jela v areálu místní štěrkovny, kde byla pro tuto erzetu speciálně postavená trať. I když Mike hrál, že nerozumí skoro ani česky, nakonec jsme stejně museli zaplatit 1500HUF a konečně mohli pokračovat.
     Vybrali jsme si pěkné místečko na spodní části tratě a čekali co bude. Celá zkouška byla obsypána lidmi, uprostřed pouze fotografové a velkoplošná obrazovka. Na trati jeden most, střídání asfaltu a šotoliny a dva skoky. A až po startu prvního vozu jsme pochopili, jak se pojede. Startovalo se od konce startovní listiny, startovaly vždy dvě auta a jely se 4 kola jako prolog, pak stopka znovu na startu a další 4 kola jako superspeciálka. Takže celkem osm průjezdů. Snadno jsme si spočítali, že tady budeme hodně dlouho:)
     Moc pěkné průjezdy předváděly posádky lad, i ostatní se snažili jet hodně ostře. Bohužel, po hodině se modrá obloha začala pomalu zatahovat, z dálky se blížila silná bouřka a po chvilce začalo nepříjemně pršet. Výhodou bylo namočení nového, navíc zaprášeného asfaltu, a tím vznikla nebezpečná klouzačka. Naštěstí přestalo brzo pršet, ale pěkné počasí se už nevrátilo. Už se začalo stmívat, když začínaly jezdit posádky z přední části startovní listiny. Hodně divoce kolem nás kroužily vozy S1600, stejně tak i Lancery. S přicházející tmou se na startu konečně objevily i „wéercéčka“. Bohužel,  u těchto vozů si stavěla hlavu technika, takže například Tagai bojoval spíš s technikou než s tratí. Benik, který nejprve nezvládl nájezd na mostek a nechybělo mu mnoho k pádu dolů, se tím nechal rozhodit a „ chcípl“ mu motor. Než se mu ho podařilo správným postupem nastartovat, protivník Turi už byl na druhém konci okruhu. Bohužel, ztrátu už nedohnal, ale tento poslední souboj byl opravdovým vyvrcholením dne.
 

     Cestou zpět jsme se „krokováním“ prokousali dlouhou kolonou odjíždějících diváků a zaparkovali znovu na OMV. Tady jsme měli domluvený sraz se Sagiho novinářskou skupinou. Jejich bílozelené Fávo se přiřítilo za chvilku a my jsme se jen mohli usmívat při pohledu, jak jsou v autě namačkani, navíc auto bylo osazeno tlumiči HP, tudíž podvozek byl velmi tvrdý. To my v transportéru, to byl jiný med...:) Od Vickyho jsem vyfasoval slíbený novinářský trojúhelník na auto a taky jsme se dohodli,že opět přespíme u zavřeného pivního stanu vedle servisu. Ještě jsme rychle zavezli nabíječku s baterkou do foťáku klukům z JM, kteří spali v hotelu a mohli nám je přes noc nabít.Takže znovu přesun a stavba stanů. Po večeři z Hamé, večerní hygieně a synchronizovaném kouření (cigaret) jsme se různě rozložili po okolí a debatovali jsme. Kolem půlnoci začali postupně někteří odpadávat, posledních šest statečných nás zůstalo stát v kolečku a při popíjení nejrůznějších valašských léků jsme řešili nesmrtelnost brouků. Myslím, že kolem druhé jsme se konečně dostali do spacáků.

     O to horší bylo ranní vstávání. Na stany nám ve zcela nekřesťanskou dobu (šest hodin ráno) začal klepat maďarský pořadatel a něco po nás chtěl. Bohužel nemluvil ufounsky, takže jsme mu nerozuměli. Pochopili jsme ovšem, že spíme kousek od trati jedné z RZ a že máme "vymajznout". Pro přístě bychom raději volili probuzení při kávě a rohlíku s máslem. Jeden z fotogagrafů ze Sagiho posádky využil přítomnosti všeznalého pořadatele a jal se ho za pomoci mapy optat na některá divácká místa. Muž ve fosforové vestě znal velmi dobře jemné detaily německého jazyka a po deseti „links”, patnácti „rechts” a šesti „gerade aus” jsme ovšem stále nebyli v obraze. Čekali jsme, že když jsme si společně s pořadatelem prosvištěli slovíčka, budou následovat celé věty. Leč opak byl pravdou. Obloha byla úplně šedá a to se nám moc nelíbilo. Ani teplota se příliš neblížila pařákům, které jsme očekávali. Tiskový Favorit se přesunul na jiné místo zkoušky a my do servisu, kde jsme očekávali příjezd závodních vozů. Ve všech stanech se prořezávaly pneumatiky, všude bylo bláto a spousta vody. Přední posádky začaly odjíždět na první ranní zkoušku a my jsme si dali „sušící“ přestávku v autě.

     Měli jsme v plánu zajímavou a přehlednou zkoušku v blízkosti servisu. Všechno bylo fajn, jenže po deseti krocích v mokré trávě jsme měli v botách tolik vody, co mají v Balatonu. Tak jsme si pěkně čvachtali:) Rozbahněná šotolina i náš úsek tratě připomínal RAC rally, pro posádky tato bahenní lázeň musela být utrpením, hlavně „dvoukolky“ se jen klouzaly. Bohužel, k dešti se přidaly ještě obrovské mezery mezi automobily, auto, které jsme viděli na druhé straně louky odstartovat, k nám někdy ani nedorazilo... Kluci se vrátili do auta, hlavně Nowi, který celou dobu fotil a pobíhal po okolí jen v mikině, byl hodně promrzlý. My jsme se s klukama vypravili na jinou část trati, blíž ke startu. Tady jsme mohli sledovat průjezdy „béčkových“ žigulíků a pěkně jedoucího Porsche 911 a Trabika!
 

     A to byl konec, ještě jsme se mrkli do servisu, ale moji společníci už byli tím počasím otrávení, takže jsme usoudili, že se raději vypravíme domů. Museli bychom teď čekat skoro dvě hodiny na další zkoušku, ale v mokrém oblečení se nám vážně nechtělo. Takže jsme se rozloučili s klukama z Kroměříže, kteří přece jen ještě počkali a vyrazili jsme domů. Jako naschvál, pár kilometrů za Veszprémem se obloha protrhala a vykouklo sluníčko, dokonce bylo ještě horko! Jeli jsme po stejné trase jako ve čtvrtek, ale za světla to bylo mnohem zajímavější. Takže jsme zvládli i několik fotících zastávek. Před Bratislavou jsme dojeli karavan zlínského JM Engineeringu, který už také směřoval domů, obě auta tohoto týmu bohužel cíl nespatřila.

     V hlavním slovenském městě jsme si udělali menší prohlídkovou jízdu a čekalo nás nějakých sto kilometrů po dálnici. Kousek za městem byla poslední „kouřová“ a hned poté jsem si na chvilku zdříml. Probudil jsem se právě ve chvíli, kdy Mike otáčel naše přepravovadlo na sjezd z dálnice. Hraniční přechod jsme opět projížděli bez problémů, hlavním úkolem celníků bylo totiž hraní Patience na PC:) Přes v poslední době neblaze proslulý Bánov a Uherský Brod jsme dorazili do Zlína. Prvního jsme vyhodili (čti vysadili) Plžu. Mike už se těšil, jak vysadí (čti vyhodí) i nás dva, a tak jsme ho nezdržovali, jeho vidina zaslouženého piva byla obrovská.
    Shodli jsme se, že druhé návštěvy Maďarska jsou pro naši výpravu zakleté, bohužel pokaždé výrazně zmokneme. Tentokrát se přidala také zima a byl to tudíž náročný výlet. Ale naše zážitky tyto chmury předčí, viděli jsme mnoho nového a zajímavého, poznali spoustu zajímavých lidí a krásnou krajinu.

     Teď máme v plánu Rallysprint u pana Haracha v Rakousku, který by měl završit náš letošní šotolinový trojúhelník. Snad nezmokneme a bude pěkně, jako loni.

     A pak už vrchol sezony, Barum rally:)