Po dlouhé zimní přestávce se znovu vrátil soutěžácký cirkus na
Valašsko, do ráje automobilových soutěží. Týmové kamiony a dodávky
směřovaly od středy do centra soutěže, rozprostírajícího se na
soutoku rožnovské a vsetínské Bečvy. Město Valašské Meziříčí opět po
roce hostilo Valašskou Rally. A jelikož ona zmiňovaná zima byla
letos pěkně dlouhá, byla „valaška“ první letošní opravdu asfaltovou
soutěží. Na čistý asfalt se už mnozí jezdci těšili a daly se tak
očekávat zajímavé souboje!
A těšili jsme se i my! Také proto jsme vyrazili už na
středeční tréninky a zároveň na obhlídku RZ1, kde mě zajímal
šotolinový úsek u Lipníku nad Bečvou.
Sice jsme moc trénujících posádek neviděli, protože
jsme jeli až po práci a tudíž docela pozdě, ale dokonale se
potvrdily mé představy o atraktivnosti zdejší šotoliny. Bylo
rozhodnuto, v pátek jdeme sem! O atraktivnosti tohoto úseku nás
přesvědčil i „místní střelec“, který se rozhodně nebál a předváděl
ve svém Peugeotu 205 neuvěřitelné kousky.
Čtvrtek byl ráno opět pracovní, i když nálada už byl
čistě rallyová. Aby ne, když jsme měli na odpoledně v plánu
technickou přejímku. Tady jsem se sešel s Nowim a Spacemanem. Možná
se někomu zdá taková přejímka nudná, ale opak je pravdou. Kde jinde
si můžeme v klidu prohlédnout auta, posádky nebo se setkat se
známýma z druhého konce republiky!? Přejímka je k tomu ideální doba.
Navíc tady jsou ještě všechny auta v kuse, což mnohdy ani na první
zkoušce už nebývá pravidlem.
My jsme trávili příjemné odpoledne ve společnosti
Vickyho, Ládi Tichého a dalších kamarádů, pro které je rally sport
denní chleba. Dokonce se nám podařilo získat pár nových podpisových
karet a suvenýrů! Společně jsme po skončení přejímky dorazili do
Bystřice a zde jsme se po krátké poradě ohledně první etapy
rozloučili. Vozy, které prošly technickou přejímkou, slibovaly
zajímavé souboje a dala se očekávat napínavá a náročná soutěž.
V pátek jsem v práci doslova tlačil vteřinovou ručičku,
po obědě jsem ještě mírně vyzdobil Fávo a pak už hurá pryč! V 16:00
byl sraz a vyrazili jsme. Se mnou jel Plža, s Mikem ve Feldě náš
nový kolega Petr (Smažinka). Trasu přes Holešov, Dřevohostice až do
Lipníku jsme zvládli bez problémů. U „erzety“ jsme se sešli s Nowim
a jeho přítelkyní, po chvíli dorazila i druhá část kroměřížské
výpravy.
Zaujali jsme ideální místo v půlce „šotoliny“ a
sledovali průjezdy předjezdců. Mírné starosti nám dělal hustý prach,
který se zvedal za projíždějícími auty. Ještěže jsme si loni udělali
„maďarský šotolinový kurz“ a nic nás nepřekvapí. Při čekání na
prvního Jandíka jsme poslouchali rádiový přenos z hokeje. Zlín hrál
velký zápas!
Nastalo ticho, z dálky se už totiž ozývá ono typické
pískání brzd pro vozy se třemi diamanty. A Lancer s 1 na dveřích se
blíží! Dvě zatočení a následuje šotolina. Ve středu to tady každý
„prodával“, ale dneska to vypadá, že auto letí jakoby pár centimetrů
nad zemí. A to třeba Tibi, Brouk nebo Ašín byli ještě rychlejší.
Užili jsme si i trochu soutěžácké romantiky, když zapadající
sluníčko krásně ozářilo prášící auta. Nádhera ...
Jelikož se v pátek jelo pouze šest testů, nemělo smysl
se nikam přesunovat a tak jsme zůstali až do konce startovního pole.
A bylo se nač dívat. Prudké odbočení ze širokého asfaltu na prašnou
cestu někteří neustáli a jejich snažení na chvíli přibrzdil příkop.
Ale nejednalo se o žádné velké rány. Bylo rozhodnuto zde zůstat i na
druhý průjezd. Čekání jsme vyplnili svačinkou a kafíčkem na pumpě
v Lipníku a bouřlivou oslavou postupu zlínských hokejistů do finále
PLAY OFF.
Druhý průjezd se už jel za tmy a my jsme se tak mohli
kochat hrou světel z přídavných ramp, plameny z výfuků a
rozžhavenými kotouči. Tentokrát jsme si vybrali právě ono odbočení,
které bylo nad síly některých posádek v prvním průjezdu.
Neuvěřitelně zde dobržďoval Prokop, kterému „svět“ prospívá a
Ignisa vodí jak velký kluk! Ještě pár aut a musíme jít, chceme dnes
ještě stihnout noční servis. Vydali jsme se na „zrychlený“ přesun
do Valmezu. Jeli jsme pružně, ale našlo se pár borců, kteří nás
předjížděli, třeba přes plnou čáru nebo v křižovatce. Na zadním skle
jsme si pak mohli přečíst vzkazy typu No Fear nebo Tuning.
K dokonalosti přispělo také podsvícení podvozku červenou mlhovkou
...
Servisní zóna se opět nacházela v objektu bývalých
kasáren ve Valašském Meziříčí. Obhlíželi jsme pod plachtou stojícího
„Pegyho“ Tomáše Vojtěcha. Ten ani letos nepřekonal valašskou smůlu.
Samovolně se mu spustil hasicí systém a měl v autě malou sněhovou
bouři. Bohužel, skončil na střeše ... Ještě jsem se stihl pozdravit
s Valdou, který se přijel podívat na svého týmového kolegu. Tím je
Roman Odložilík, který se po nepříjemné nehodě opět vrátil za volant
a dokonce přivedl na české tratě další Clio S1600!!
A pak už honem domů, pátek se pomalu přehoupnul do
soboty a I. Etapa je u konce! Dobrou noc:)
V sobotu se začínalo těsně před obědem a my jsme tak mohli nezvykle
dlouho vyspávat. Naše osazenstvo se nijak nezměnilo, jen k Míšovi se
ještě přidal kamarád Jirka.
Začínali jsme na Valašské Bombě, v divácky zajímavých
zatáčkách, ve sjezdu do Malé Bystřice. Trať už byla pro diváky
uzavřená, a tak jsme museli překonávat rozbouřený potok, s čímž měli
někteří docela problémy. Nahoře na kopci jsme zabrali ideální
místečko a očekávali „kolegy“ předjezdce. Chvilku po nás vyšplhala
na kopec skupinka kibiců z Polska. Rozložili sedátka, deky a gril a
začali kempovat. Z celého průjezdu je zajímalo tak prvních 10 aut
... Ve velkém stylu se sem přihrnul Štěpán Vojtěch, jeho zadní kolo
se nebezpečně přiblížilo okraji silnice. Na brzdy byl divoký Prokop,
kterému se „Ignác“ kroutil po celé silnici. I na této zkoušce jsme
zůstali do konce a mohli jsme si tedy prohlédnout i na blinkry
jedoucí Lesniakovou.
Opustili jsme krmící se Poláky a sešli jsme, teď už po
silnici, zpět k autům. Dole jsme potkali kluky a cestu do servisu
jsme absolvovali dohromady. Podařilo se nám zajet až do servisního
areálu a mohli jsme nechat auta ve stínu. Do příjezdu prvního vozu
byl ještě čas, takže jsme obklíčili stánek s klobáskama a tričkama.
A pak už zase klasika, běžný „šrumec“ servisního zázemí. Někde se
opravovalo, jinde se jen utíral prach a měnila se kola. Pak ještě
nakrmit posádku a v tankovačce auta a zase dál, vstříc dalším
testům.
Dál jsme jeli i my. Kluci z Kroměříže vyráželi na
poslední zkoušku poblíž Kelče, my jsme měli v plánu dojezd do
Rajnochovic. Vydali jsme se od cíle zkoušky směrem k horizontu na
výjezdu z lesa. V těchto místech byl ještě sníh na louce, cesta byla
už suchá. Tady to podržel Emil a pěkně se pověsil do vzduchu, po
dopadu se ozvala typická rána od lyže, doprovázená hromadou jisker.
Ostatní povětšinou toto místo pouze projížděli, někteří už jen
dojížděli. My jsme se přesunuli až k cíli a sledovali příjezd bratří
Hrabců, kteří s proraženým chladičem nemohli dál a odevzdali jízdní
výkaz.
Vše opět uzavřela blikající zelená Felicie a pak svoz
výsledků, který svým průjezdem otevíral silnici pro běžný provoz.
Vyrazili jsme tedy po zkoušce domů. Ještě jsme se zastavili u Tibiho
Lanceru, který stál na louce s vylomeným kolem, a tím se pro nás
Valaška definitivně stala minulostí.
Jednalo se o velmi pěknou soutěž, okořeněnou také
zbytky zimního posypu. Velmi pozitivní je skutečnost, že i po
nepochopitelném zákazu vozů WRC a KitCar, náš šampionát nestagnuje a
ve startovním poli se objevují zajímavé speciály!
A kam se podíváme příště?? V plánu je třetí soutěž
Mistrovství Rakouska, Dunlop Rally, i s účastí historických vozů,
včetně Sk. B!! Uvidíme ... |
