05. Nat. Triestingtal Rallye

11. - 12. 04. 2008

Weissenbach, A

< Zpět /Back


Text: Plhus - Foto: Plha, Lukáš


     Velká většina českých fanoušků směřovala během druhého dubnového víkendu svůj zájem k šumavskému pohoří, kde se uskutečnil další podnik „velkého“ mistrovství. Naše parta ale místo toho zamířila za hranice, k našim jižním sousedům. Jihozápadně od Vídně, v místech kde se začíná rovina lemující Dunaj povážlivě zvedat k nebi, se rozprostírá malebná oblast Triestingtal. A právě tady se uskutečnil už pátý ročník stále populárnější Triestingtal Rallye. Rakouští zemědělci a lesníci si neničí své území asfaltem a betonem, většinu místních cestiček tvoří dokonalá šotolina. Ve spojení s malebnou a kopcovitou krajinou tedy přímo soutěžácký ráj. My jsme kouzlo této soutěže objevili už při třetím ročníku a rádi se sem vracíme.

     Nemohli jsme tedy chybět ani letos. Poté, co definitivně padla naše divácká účast na Egeru v Maďarsku, jsme směřovali naše veškeré „těšení“ na první podnik rakouského poháru. Ve čtyři hodiny ráno jsme tedy ukrojili první kilometry z cesty. Plně obsazená zelená Felície s Petrem, Martinem, Lukášem a mou maličkostí na palubě. Tuto skupinu ještě doplnili dva Tomové, kteří nám celou dobu radili správnou cestu. Až na silný déšť kolem Brna ubíhala cesta bez problémů a za pár okamžiků jsme protnuli opuštěné hranice. Až to člověku chybí, žádná kontrola, žádné zbytečné otázky odkud a kam, a taky žádný Solitaire na monitoru.





     Cestou jsme projeli velkým staveništěm, z Vídně povede až k hranicím dálnice, a za pár okamžiků nás pohltilo ono obrovské mraveniště na Dunaji. Naše trasa vedla stále po dálnici směrem na Graz, ale po několika kilometrech jsme se vrátili zpět na okresku. Do centra soutěže to není daleko, přesto ochotně pouštím Plžu dopředu a skládám se na zadní sedadlo. Cestování na sportovním podvozku namačkaný vzadu není fakt nic příjemného.

     Zaparkovali jsme u servisní zóny a vyrazili zařídit potřebné akreditační záležitosti. Vše proběhlo hladce, s úsměvem. Následovala krátká porada kde začít. Jelikož první zkouška měla za pár okamžiků odstartovat, padlo naše rozhodnutí na test číslo tři. Jednalo se o známou diváckou arénu nedaleko Berndorfu. Tentokrát se nejela jako okruh, nýbrž jako klasická rychlostní zkouška. Vybrali jsme si odbočení po náročném sjezdu z lesa. Před startem jsme stihli v klidu posnídat. Stále jsme také sledovali oblohu, ale na déšť to nevypadalo. Pouze foukal hodně nepříjemný vítr.

     Již po prvních průjezdech bylo jasné, že si většina posádek tento úsek napsala jako nebezpečný, proto jsme se přesunuli dál po trati do zrádného úseku mezi nízkými borovicemi. Tady už většina auta opět pěkně uháněla a bylo se opravdu nač dívat. Někteří měli skutečně co dělat, aby je zrádný „nakopávák“ neposlal až pod úroveň cesty.






     Ještě před koncem jsme se vrátili do auta a přesunuli se na další test. Vybíráme si opět divácké místo s tím, že když tak přejdeme někam dál po trati, ať máme klid. Ale zvolili jsme dobře, můžeme se rozhodnout hned pro několik atraktivních úseků. Bratři Plškové zůstali v nájezdu ze šotoliny na asfalt, který ovšem hodně klouzal, já s Lukášem jsme se vydali o kousek níž. Na volné ploše, která tady vznikla po dlouhodobém odbagrovávání jednoho z kopců, vytvořili stavitelé tratě pro diváky parádičku v podobě přírodního retardéru. Jednalo se o hodně zajímavý a přehledný úsek, pro piloty ovšem docela náročný. Obzvláště průjezd dvorkem zemědělské usedlosti byl „na srdce“. Na tomto úseku bylo patrné, jak málo funguje šotolinová pneumatika při brždění na asfaltu.

     Tady jsme zůstali až do konce a následně se přesunuli do servisní zóny. Opět jsme se rozdělili. Kluci fotili auta u příjezdu do servisu, my s Lukášem jsme vyrazili přímo do centra dění na lov podpisových karet. Lov byl nadmíru úspěšný, získali jsme celou řadu pěkných kousků. Po servisní pauze jsme se vrátili do míst, kde jsme byli už ráno. Tentokrát na nás již čekala okruhová rychlostní zkouška. Dvě kola a pak dál po trati testu, to čekalo všechny doposud pokračující posádky. Vybrali jsme si opět zajímavé místo, odkud jsme měli přehled o dění na velké části okruhu. Bylo zajímavé sledovat hlavně jízdu po dlouhé rovince s mírnými zatáčkami a různými vlnami. Většina vozů doslova letěla nad cestou na vytočený nejvyšší rychlostní stupeň, vše umocňoval zvedající se oblak prachu a následovalo prudké brždění  a pravoúhlé odbočení. Hlavně ostrý nástup na brzdy činil mnohým nemalé problémy. Nikomu se to ale „nespakovalo“ a všichni projeli bez škrábance.





     Následovalo rozhodnutí, zda změnit místo a vyrazit na jinou rychlostní zkoušku, nabízela se také možnost závěrečné divácké vložky v ulicích města. Nakonec jsme zvolili nejjednodušší variantu a zůstali jsme i na další průjezd na okruhovém úseku. Pouze s tím rozdílem, že jsme se rozhodli postupně popocházet kolem trati. Skončili jsme u skoku a trošku jsme litovali, že jsme sem nevyrazili hned. Dokonce i švédské tanky – Volva se vznesly několik desítek centimetrů nad zem. Jako poslední historická Alfa Romeo a konec. Je načase vrátit vesty a rozloučit se s povedeným závodem.

    Ve městě již probíhala závěrečná zkouška, takže jsme ještě chvilku zůstali a sledovali souboj šotolinového nastavení s asfaltovým povrchem Celá trať byla obsypána lidmi a panovala skvělá atmosféra. Nezůstali jsme až dokonce, čekala nás ještě cesta domů. Místním pořadatelům se moc nezamlouvalo, že jim přebíháme po trati, ale Plha jim stejně nerozuměl a já mám rychlé nohy. Následně jsme vzali útokem první větší čerpací stanici, kde jsme se po celém dni s radostí umyli teplou vodou a mýdlem. Za poslední eura jsme ještě nakoupili studené bubliny a konečně vyrazili. Provoz byl o poznání větší než při ranní cestě, přesto jsme neúnavně pokračovali k domovu.





   

     Rozloučili jsme se z Rakouskem, přes Břeclav jsme se dostali na dálnici. Netrvalo to dlouho a „felda“ zaparkovala před holešovským panelákem. Rozloučili jsme se s Petrem a vyrazili na posledních 15 kilometrů v pohodlnějším Passatu. Na každém z nás byla patrná únava, ale shodli jsme se, že to stálo za to. Celý den panovala výborná atmosféra, užili jsme si spoustu legrace a tak to má být!!

     Příště jedeme zase!



Všechna práva vyhrazena ŠRC 2008 / All rights reserved ŠRC 2008