V sobotu jsme vyráželi po sedmé hodině. Po delší době jel s námi i Plha. Mike přistoupil cestou a už jsme upalovali. Plža s Cvrkem dali přednost bloudění po Vídni, a tak jsme jeli pouze ve třech. Kroměřížská část vyrážela později a bylo v plánu se někde „srazit“. Zaparkovali jsme na hlavní silnici poblíž rychlostky. Ráno bylo ještě docela chladno. Nás ale dokonale zahřál Kopejda, zahřívající pneumatiky! Počkali jsme ještě na Ášína a Brouka, kteří předváděli stejné divadlo!! Následoval zrychlený přesun k trati a tím další zahřívání našich těl:)  Doběhli jsme tak akorát, Fábia poslední evoluce už byla na trati. V klidu jsme si prohlédli wéercéčka a ostatní zapovězená auta a během nucené přestávky jsme se přesunuli do pracáku, o pár metrů dál. Tady už byla podívaná zajímavější a zůstali jsme až do konce startovního pole.
     Jelikož zprávy o zrušení RZ Lúky nebyly potvrzené, jeli jsme se přesvědčit. Jak se ukázalo, posádky zde pouze zastavují a je jim zapisován do karty čas. Nevadí! Měli jsme možnost si auta v klidu prohlédnout, udělat pár fotografií a následováním 206 Štěpána Vojtěcha jsme se přesunuli do servisní zóny a poté znovu na zkoušku v okolí Púchova.
     Výhodou byla blízkost k servisu, pouze jsme museli překonat Váh. K tomu nám výborně posloužil železniční most. Na kolejích jsme zůstali, mohli jsme si tak vychutnávat průjezdy A8 z ptačí perspektivy. Startovní pole Evropského poháru jsme již sledoval v obci Streženice. Jednalo se o atraktivní průjezd obcí, s krátkým úsekem šotoliny. Po rychlém nájezdu měly některé posádky problémy s dobržďováním.

     Následující přestávku jsme využili k obědu a k další návštěvě servisní zóny. Opět jsem získal nové podpisové karty a plakát. Nejvíc práce měli mechanici ve stanu OMV. Štěpánův „Pegy“ byl pořádně pomačkaný, Brouk šel v jedné zatáčce přes boudu. Podle svědků to bylo tak rychlé, že ani nepustil plyn! Peťošovi se mezitím podařilo sehnat trojúhelník SERVIS od Pospa teamu a my jsme díky tomu mohli přijet téměř k rychlostce. Zamířili jsme opět do vracáku u mostu přes Váh. Tady jsme ovšem nezůstali až do konce a zhruba po odjetí poloviny startujících jsme odjeli domů. V neděli na nás čekala druhá etapa a brzké vstávání!
 

     Přesně tak, podle plánu jsme vyráželi ze Zlína už o půl sedmé. Opět ve stejném složení, ovšem po časném probuzení se naše nadšení rovnalo nule:) Nulové bylo i množství LPG v naší nádrži. Krátká zastávka na pumpě ve Vizovicích vše napravila. Čekala nás stejná trasa jako předchozí dny, pouze prodloužena téměř k Povážské Bystřici. Chtěli jsme navštívit první nedělní zkoušku a vybrali jsme si zajímavé místo v polovině erzety. Příjezdová silnice připomínala pěknou rychlostku a dost jsme si užili. Ale stihli jsme to!
     V jedné zatáčce stál Sagi, ve druhé natáčel Aleš Trhlík a MravenecZ, což slibovalo pěknou podívanou. A taky byla. Největší problém udělal uskákaný asfalt Tibimu, který nám předvedl jízdu po dvou kolech, Vojta Štajf málem utrhl nárazník, Roman Odložilík vymetl příkop...některé posádky s vyššími startovními čísly už viditelně dojížděly do cíle a nikam nespěchaly.
     Po projetí „otvíráku“ jsme se po trati přesunuli o pár kilometrů níž a těsně před cílem zůstali i s klukama s RS Příluky v zajímavém a přehledném úseku. Rychlá táhlá zatáčka byla posypána štěrkem a podle stop tato „past“ dělala některým starosti.
 

     I tady jsme chtěli zůstat do konce a proto nám nevadilo se nechat na vložce zavřít. Hodinové čekání vyplnila  svačina a debata s klukama. Nečekali jsme dlouho a už se zase začalo jezdit. Moc pěkný průjezd předvedl Kopejda, dravě projel Frycz, Tibi a Grzyb. Souboj Tlusťák – Kouřil ukončil pilot italského krasavce v příkopu. Než se vyhrabal a na úzkém úseku otočil, ztratil spoustu času a „Tony“ mu zase poodjel. Po průjezdu vozu SAFETY opustila naše výprava stín lesa a vyrazila vstříc rozpálenému servisnímu areálu. Padlo rozhodnutí zůstat na celý servis a neutíkat po wrcech na zkoušku. Povinnou pauzu jsme využili k obědu s panem Valouškem, který nám sdělil aktuální novinky ze Sardínie. A hned se pokračovalo! Většinou se pouze přezouvalo a leštilo, a hlavně baštilo:)

     My jsme se museli rozhodnout co dál. Nejbližší zkouška startovala až za hodinu a půl, a tak kluci odtroubili k odjezdu domů. Ani mě to nevadilo, měl jsem toho taky dost, a tak jsme vyrazili. Cesta domů probíhala poklidně, i když sedět v rozpáleném autě nebylo nic příjemného. Po čtvrté odpolední jsme dorazili do Zlína a spokojeně se rozloučili.

Teď už jen vzpomínáme a plánujeme, kam vyrazíme příště...