|
I když to dlouho vypadalo, že se letošní ročník Rally
Šumava obejde bez naší účasti, nakonec se vše obrátilo a my jsme
alespoň v sobotu tuto populární soutěž navštívili!
Ideální předpověď počasí, množství sněhu a zprávy od
trénujících posádek, to vše vyvrcholilo během pátečního dopoledne a
usnadnilo naše rozhodování. A je vám jasné, že jsem takové fanoušky
rally,jako jsou Mike, Doktor a Spaceman z Newmenem ani moc
přemlouvat nemusel!
Během pátku jsme domluvili všechny důležitosti,
zajistili starého známého Transportéra a nakoupili papání. Já osobně
jsem si ještě vyslechl něco o chybějícím rozumu od mé přítelkyně a
hajdy do hajan.
Odjezd ze Zlína byl naplánován na druhou hodinu ranní.
A už o půl třetí jsme nakládali kluky v Kroměříži. Cestu přes
Vyškov, Brno do Prahy jsme zvolili ve snaze o co nejrychlejší a
relativně nejsjízdnější přesun. Tuto část většina osazenstva
prospala, přispívala tomu také klidná Míšova jízda, který nás celý
den vozil jako poklad!
Z Prahy nás čekala cesta směr Příbram a Strakonice.
Cestování bylo náročnější, silnice vedla rovinatou krajinou a vítr
na ní vytvářel nebezpečné sněhové jazyky a hluboké závěje.
Ve Strakonicích jsem se snažil zakoupit program, sehnal
jsem pouze kartičku Volný vstup. Ta během dne nebyla příliš potřeba,
alespoň mám památku na podařenou soutěž. Ten zmiňovaný program byla
jen malá mapka v ceně 40 Kč. My jsme si vystačili i s ze „slepou
mapou z vlastivědy” v časopisu Rally a atlasem České republiky. Holt
když má někdo talent... :)
|
|
První zkouška v našem programu byla RZ 9 Škůdra –
Chvalšovice. Přehledný úsek s rychlou vlásenkou, dobržděním a
pravoúhlým odbočením za dům. A hlavně všude kolem spousta onoho
bílého materiálu, který nám tak chyběl v Rakousku! Parkování na
odrhnutém poli kousek od trati, stání na nízké betonové zídce a
pěkný výhled. Co víc si může fanoušek přát... Jen ať už to jezdí!
Stačilo říct! Ze zatáčky se vyřítil modrý „fokyn”, sledován malou
sněhovou bouří, výřící se za vozem. Přílet pod plným, malé zavrkání
na brzdy, po lehkém brnknutí o „ručku” plný plyn a pryč. Já už
s klubovou vlajkou netrpělivě očekávám příjezd Emila. Octavia letí
bokem, před levou zatáčkou jemné přehození na „druhé dveře” a zase
krásný průjezd „Milošem napřed”. Další posádky se nenechávají
zahanbit a všichni si užívají nádherné zimní podmínky.
Vynucená přestávka se dá také zvládnout a už se k nám řítí Kopejda.
Na jeho stylu je znát, že mu Švédské vystoupení prospělo a že se
chlapec učí! A jedou další ... Arazim, Jandík, Peták, redbullák
Aigner, lišák Gassner. Ale kde je Valda? V dálce je slyšet vytočená
šestnáctistovka, ale žlutej prcek se hrabe kupředu jen velmi pomalu.
Dokonce ho dojíždí za ním startující Toša!
A už to vidíme, pravá přední guma se jen žmoulá a z Ignisu je „jednokolka”!
Následují další posádky, které přežili první etapu. Na některých
autech je patrný boj ze sněhovým peklem, spousta vozů má pomačkané
blatníky a nárazníky, nasávače plné sněhu. Ale to je kouzlo zimních
soutěží, to vše k tomu patří!
Naše posádka se přesunuje k autu a já začínám přemýšlet
nad další erzetou. Zatímco se Mike proklouzavá zasněženou krajinou a
kluci vzadu se kochají přírodou, já střídám mapy s harmonogramem a
plánuju jak dál. Ve Volyni na náměstí stojí Ášínův Ford. Sice to
vypadá,že si kluci jen kupují noviny, ale lano na tažném oku nevěstí
nic dobrého. Už tak chudé pole WRC přišlo o další vůz!
My jsme zdárně dorazili k RZ 12, do velmi přehledného úseku zhruba
v polovině zkoušky. V těchto místech bylo znatelně víc diváků než na
první zkoušce, což se projevilo na delším přesunu od auta k erzetě
přes zasněžené pole. Přišli jsme právě včas. Opět dle zavedeného
scénáře, prvních pár á osmiček, pauza a zbytek pole. A opět dravé
průjezdy většiny posádek ...
To co nám tady předvedl Valda, to bylo až neskutečné!
Nad chápání nás, smrtelníků! Žlutý Ignis téměř letěl nad zasněženou
silnicí a několikrát to vypadalo, že se do následující zatáčky ani
nevejde. Ale pokaždé se mu to povedlo! Přátelé, řeknu vám,byla to
nádhera!
Podle plánu jsme teď chtěli navštívit servisní zónu ve
Vimperku. Jedná se o prostor bývalých kasáren nad městem. Je potřeba
si uvědomit, že narušitel-kapitalista bydlel přes kopec a mohl
kdykoliv ohrozit naše soudruhy! Teď se nad tím člověk zasměje, ale
několikrát nás při toulání se po servisu napadlo, co se tady asi
dělo ...
Ale zpět k „soutěžákům“. Před vchodem do kasarén jsme
obdivovali překrásnou bílou Felicii Kit Car, poté kluci zaplatili
vstup a vstoupili jsme do „kasina“. U výjezdu z tankovací zóny byl
stánek a kolem dav lidí. Bylo jasné, co se tady děje! Světáci od
Fordu zde podepisovali své plakáty. Bylo velmi příjemné se pozdravit
s posádkou, která nám dělá takovou radost v seriálu MS! Hned vedle
jsme potkali Láďu Tichého z Rota, který tady postával už v civilu.
Jejich Kitová Almera dodýchala už ve druhé RZ.
Obcházeli jsme jednotlivé stany, sledovali přípravu
pneumatik, závoďáky v péči mechaniků. Dokonce jsem získal další
podpisové karty do sbírky. Během „očumování“ nás rozesmutnila zpráva
o odpadnutí Emila po nárazu do stromu. Kolizi odnesl jen vůz,
posádka zůstala nezraněna, bohužel šance na dobrý výsledek byla
pryč!
My jsme zvládli ještě posvačit a už jsme vyráželi vstříc dalším
zážitkům na rychlostní zkoušku 19 Nuzýn – Čkyně. Zvolili jsme ostrý
sjezd před cílem zkoušky. Bohužel lehce nasolený a tudíž ne zcela
pod sněhem. I přesto i tady měli některé posádky potíže s udržením
auta na silnici. Navíc v polovině průjezdu začalo hustě sněžit.
Všichni projeli bez problémů a tak byla řada na nás. Čekala nás
cesta domů, tentokrát přes Tábor a Pelhřimov. Cesta po dálnici už
byla jen třešnička na dortu a my jsme se o půl desáté rozloučili s klukama
v Kroměříži a v deset hodin jsme nastartoval na Agipce svého zmzlého
Fanoška a i já jsem zamířil unavený ale spokojený domů.
|
