|
I když startovní listina letošního ročníku Pražského rallysprintu
nenabídla slibované zahraniční hvězdy, rozhodli jsme se, že si rozloučení s českou rally
scénou nenecháme ujít. A jak už to bývá pravidlem, vyrazila
naše parta do Prahy v několika frontách. Plha s přítelkyní Lenkou a jejím bráchou Martinem vyrazil
kolem čtvrté v pátek odpoledne. Jejich cíl byla Kutná Hora, kde přespávali. My jsme s Mikem
a Plžou ukrojili první kilometry po páté večer. A Nowi s bráchou a klukama z "mánie" vyráželi po půlnoci.
|
|
My jsme měli opět domluvené ubytování v Hostivicích u Prahy. Než
jsme se tam ovšem prokousali hustým pátečním provozem, čekala nás
jedna příjemná zastávka v Humpolci. Tady jsme měli sraz s kamarádem
Votim. V Praze jsme nakoupili poslední důležité ingredience k večeři
a kolem deváté jsme konečně zaparkovali před naším "Hiltonem".
Vybalili jsme si věci a Plža se okamžitě ujal ladění televize.
Povedlo se mu propojit TV s Mikeho přenosným DVD přehrávačem. A když
konečně zjistil, že tlačítkem color se dá nastavit i barva, mohli
jsme si krom jídla a dobrého pití vychutnat také Fantomase a hlavně
nesmrtelného "Funese". Jelikož se nám pořád nechtělo na kutě, seděli
jsme až do půl druhé. O to horší bylo sobotní vstávání. A zkuste
hádat, komu se opět nechtělo vstávat? Kdo hádal Mikeho, tak má bod.
|
|
 |
|
|
Posnídali jsme Plžovy buchty a vyrazili na Strahov. Po loňském poznávacím
zájezdu kolem Braníku jsme pro letošek vypustili přejíždění a v
poklidu strávili celý den v závětří strahovského monstra. Jelikož do
startu první strahovské zkoušky zbývalo ještě dost času, procházeli
jsme si servis a pozorovali, kdo s čím a hlavně s kým jede. Stále
častěji se na sedadlech "copilotů" objevují politici, herci nebo
sportovci z jiného odvětví. Letos jsme tak mohli sledovat
několikanásobného vítěze Velké Pardubické, několikanásobného
premiéra nebo hvězdu několikanásobně viděnou v televizi.
|
|
 |
|
Do startu jsme měli
pořád víc jak hodinu, přesto jsme se raději přesunuli do "výběhu pro
diváky". Jako vždy jsme si vybrali místo v křižovatce u startu. Za
pouhých 150 korun zde pro nás bylo připraveno několik nevšedních
zážitků.
Nedostatek stánků s občerstvením a modrých "tojek" bohužel už tak nevšední nebyl. To nám
ovšem nemohlo pokazit sportovní zážitek.
První průjezd strahovským testem ovšem nepřinesl divákům příliš vzrušení.
Asi se ještě bojovalo o vteřinky, neboť až na výjimky nikdo
nepředvedl očekávanou šou. To druhý průjezd byl už o něčem jiném.
Ono to asi z kopce líp jelo.
|
|
 |
|
Jak se dalo očekávat, nejlepší byl stejně poslední průjezd.
Letos pořadatelé malinko pozměnili styl otáčení a myslím, že to byla změna k lepšímu.
V posledním průjezdu se už opravdu všichni činili a diváci si tu
podívanou opravdu užívali! A dokonce nám bylo hned tepleji:)
Původně jsem nechtěl
v této reportáži jmenovat žádného z jezdců. Ale přece jen si to
neodpustím. Prvním z nich je „pan bavič“ - Emil Triner. Letos opět
usedl do Octávie WRC a dal nám vzpomenout na jeho krásné
průjezdy z dob, kdy jezdil s modrou "oktou". Jeho řádění na
posledním testu a při "kolečkách" před UP bylo neskutečné. Otočky
doslova na pětníku doprovázel hustý dým z pálících se pneumatik. A
druhé jméno? Petr Brynda. Při jeho jízdě zůstávala většině diváků
otevřená pusa v němém úžasu. Kitová Felda lítala po strahovských
silničkách jako vystřelená z praku a "beruška" si neodpustil smyky
ani na rovině! Všichni říkají, že by to pro něj chtělo něco
silnějšího! Ale já si říkám: Ne! To auto mu vážně sedí...
|
|
 |
|
Po skončení poslední
RZ jsme se přesunuli k cílové rampě. Ani nás moc nezajímalo kdo
vlastně vyhrál, spíš jsme očekávali, kde se vytvoří "pražská
korida". A že to bylo rodeo! Každý přijel poděkovat divákům za
přízeň. Někdo dělal kolečka, někdo jen projížděl a někteří obíhali
auto. Ale všem se dostalo potlesku. Bohužel se začalo
pomalu stmívat. Rozloučili jsme se s klukama v servisu a vyrazili
přes město k dálnici na Brno. Celý den uběhl velmi rychle a únava
nás začala postupně zmáhat. Když jsme v Humpolci vysadili Votiho a
vrátili se zpět na dálnici, netrvalo to ani 10 kilometrů a oba dva
jsme s Plžou usnuli. Naštěstí je Mike velmi spolehlivý řidič a
bezpečně nás dovezl až domů.
Rozloučili jsme se
tak s dalším soutěžáckým rokem. Ten následující začíná již za pár
týdnů na, doufejme zasněžených, silničkách v okolí rakouského
Freistadtu.
|
|