12. Tipcars Pražský rallysprint

02. 12. 2006

Praha, CZ

< Zpět /Back


Komentář: Plhus -  Foto: ŠRC



    I když startovní listina letošního ročníku Pražského rallysprintu nenabídla slibované zahraniční hvězdy, rozhodli jsme se, že si rozloučení s českou rally scénou nenecháme ujít. A jak už to bývá pravidlem, vyrazila naše parta do Prahy v několika frontách. Plha s přítelkyní Lenkou a jejím bráchou Martinem vyrazil kolem čtvrté v pátek odpoledne. Jejich cíl byla Kutná Hora, kde přespávali. My jsme s Mikem a Plžou ukrojili první kilometry po páté večer. A Nowi s bráchou a klukama z "mánie" vyráželi po půlnoci.


    My jsme měli opět domluvené ubytování v Hostivicích u Prahy. Než jsme se tam ovšem prokousali hustým pátečním provozem, čekala nás jedna příjemná zastávka v Humpolci. Tady jsme měli sraz s kamarádem Votim. V Praze jsme nakoupili poslední důležité ingredience k večeři a kolem deváté jsme konečně zaparkovali před naším "Hiltonem". Vybalili jsme si věci a Plža se okamžitě ujal ladění televize. Povedlo se mu propojit TV s Mikeho přenosným DVD přehrávačem. A když konečně zjistil, že tlačítkem color se dá nastavit i barva, mohli jsme si krom jídla a dobrého pití vychutnat také Fantomase a hlavně nesmrtelného "Funese". Jelikož se nám pořád nechtělo na kutě, seděli jsme až do půl druhé. O to horší bylo sobotní vstávání. A zkuste hádat, komu se opět nechtělo vstávat? Kdo hádal Mikeho, tak má bod.

   


    Posnídali jsme Plžovy buchty a vyrazili na Strahov. Po loňském poznávacím zájezdu kolem Braníku jsme pro letošek vypustili přejíždění a v poklidu strávili celý den v závětří strahovského monstra. Jelikož do startu první strahovské zkoušky zbývalo ještě dost času, procházeli jsme si servis a pozorovali, kdo s čím a hlavně s kým jede. Stále častěji se na sedadlech "copilotů" objevují politici, herci nebo sportovci z jiného odvětví. Letos jsme tak mohli sledovat několikanásobného vítěze Velké Pardubické, několikanásobného premiéra nebo hvězdu několikanásobně viděnou v televizi.


    Do startu jsme měli pořád víc jak hodinu, přesto jsme se raději přesunuli do "výběhu pro diváky". Jako vždy jsme si vybrali místo v křižovatce u startu. Za pouhých 150 korun zde pro nás bylo připraveno několik nevšedních zážitků. Nedostatek stánků s občerstvením a modrých "tojek" bohužel už tak nevšední nebyl. To nám ovšem nemohlo pokazit sportovní zážitek.

    První průjezd strahovským testem ovšem nepřinesl divákům příliš vzrušení. Asi se ještě bojovalo o vteřinky, neboť až na výjimky nikdo nepředvedl očekávanou šou. To druhý průjezd byl už o něčem jiném. Ono to asi z kopce líp jelo.


    Jak se dalo očekávat, nejlepší byl stejně poslední průjezd. Letos pořadatelé malinko pozměnili styl otáčení a myslím, že to byla změna k lepšímu. V posledním průjezdu se už opravdu všichni činili a diváci si tu podívanou opravdu užívali! A dokonce nám bylo hned tepleji:)

    Původně jsem nechtěl v této reportáži jmenovat žádného z jezdců. Ale přece jen si to neodpustím. Prvním z nich je „pan bavič“ - Emil Triner. Letos opět usedl do Octávie WRC a dal nám vzpomenout na jeho krásné průjezdy z dob, kdy jezdil s modrou "oktou". Jeho řádění na posledním testu a při "kolečkách" před UP bylo neskutečné. Otočky doslova na pětníku doprovázel hustý dým z pálících se pneumatik. A druhé jméno? Petr Brynda. Při jeho jízdě zůstávala většině diváků otevřená pusa v němém úžasu. Kitová Felda lítala po strahovských silničkách jako vystřelená z praku a "beruška" si neodpustil smyky ani na rovině! Všichni říkají, že by to pro něj chtělo něco silnějšího! Ale já si říkám: Ne! To auto mu vážně sedí...


    Po skončení poslední RZ jsme se přesunuli k cílové rampě. Ani nás moc nezajímalo kdo vlastně vyhrál, spíš jsme očekávali, kde se vytvoří "pražská korida". A že to bylo rodeo! Každý přijel poděkovat divákům za přízeň. Někdo dělal kolečka, někdo jen projížděl a někteří obíhali auto. Ale všem se dostalo potlesku. Bohužel se začalo pomalu stmívat. Rozloučili jsme se s klukama v servisu a vyrazili přes město k dálnici na Brno. Celý den uběhl velmi rychle a únava nás začala postupně zmáhat. Když jsme v Humpolci vysadili Votiho a vrátili se zpět na dálnici, netrvalo to ani 10 kilometrů a oba dva jsme s Plžou usnuli. Naštěstí je Mike velmi spolehlivý řidič a bezpečně nás dovezl až domů.

    Rozloučili jsme se tak s dalším soutěžáckým rokem. Ten následující začíná již za pár týdnů na, doufejme zasněžených, silničkách v okolí rakouského Freistadtu.



Všechna práva vyhrazena ŠRC 2006 / All rights reserved ŠRC 2006