Dorazili jsme k divácky známému skoku, právě projíždělo stříbrné Saxo Tondy Tlusťáka, což znamenalo zhruba dvacet odjetých aut... První průjezd jsme strávili právě u tohoto skoku, po jehož zdolání následovala dlouhá levá a mírná pravá. Tedy relativně náročná kombinace. Všichni si s tímto náročným místem poradili bez problémů, včetně posádek historických automobilů.
 

     Teď byla řada zase na nás. Ihned po projetí posledního soutěžního vozu se celá naše tlupa vydala k vyhledání dalších zajímavých míst. Cestou jsme potkali kluky z RS Příluky a ti nám doporučili „esíčko“ ve vjezdu do lesa, kousek po startu „erzety“. Tento úsek vypadal opravdu pěkně, a tak jsme zaujali vhodné postavení a věnovali jsme se obsahu našich batohů. Z chutné svačinky nás vyrušil místí „pořadatel“, který se nám snažil namluvit, že naše místo je velmi nebezpečné a dával nám jasně najevo, kdo je tady pánem. Bohužel pro něj, nepořídil...
     Všichni jsme byli nachystaní na svých místech, klubová vlajka pověšená a Nowi zaujal ideální pozici pro focení. Šou mohla začít. Posádky vozů WRC předváděly úžasné průjezdy, zahanbit se nechtěli ani „enkaři“, pěkný pohled byl na Poláka Frycze s Almerou týmu ROTO. Velmi pěknou jízdu předváděl také Hora s Fábií nebo Hodáň s kitovou Feldou. Ten neustál přechod mezi sněhem a mokrým asfaltem a na dlouhou dobu si ustlal v příkopu. Ani průjezd Šilhy nebo historika Tenkla nebyl v těchto místech bez „krizovky“. Průjezdem poslední historické Š1000MB jsme si mohli i tuto RZ odškrtnout a naplánovat, co teď. Zvolili jsme návrat blíž k autu. Někteří z nás zůstali u retardéru, kroměřížská část pokračovala zpět ke skoku.
 

     Bohužel teploty nad nulou a sluníčko udělaly své. Poslední průjezd probíhal pouze na mokrém asfaltu a jen místy zůstával sníh. Jelikož jsme měli v plánu ještě návštěvu cílové rampy, byl nejvyšší čas změnit  působení a vydat se zpět k autům. Cestou jsme ještě půjčili lopatu maďarským novinářům, a poté nám nic nebránilo dojet do Okříšek. Téměř nic. Bohužel Plža si přesně neuvědomil, kam vlastně chceme jet. Rychlá otočka v Třebíči a už jsme valili zpět. Navíc jsme měli příjemnou společnost. Před námi jeli totiž Maďar Szabó a „Brouk“ Vojtěch! Je příjemné pozorovat běžným tempem jedoucí wéercéčka, sledovat dokonalost techniky...
     V cíli panovala pohodová atmosféra. Jezdci blbnuli jako malí kluci. Nakonec Ašín vyprovokoval Štěpána Vojtěcha k bláznivým tanečkům v uzavřeném parkovišti a on sám se také nenechal zahanbit. Již jsem viděl podobných „tanců“ spoustu, ale piruety na pneumatikách s hroty?? Kousky asfaltu létaly vzduchem a všichni se náramně bavili.
     Jelikož měl Nowi na večer domluvenou návštěvu plesu, „kroměřížáci“ vyrazili o něco málo dřív. My jsme ještě obhlíželi auta, a poté jsme taky vyrazili na cestu domů. Sněhová nadílka z rána už stihla roztát a my jsme v klidu uháněli po mokré dálnici. V Kroměříži jsme ještě nabrali Pavla a o půl osmé jsme se rozloučili na Agipce spokojení a unavení. Nabízí se pouze otázka, zda na následující Valašské rally bude ještě sníh, nebo zda se už pojede opravdu asfaltová soutěž...