25. IQ Jänner rallye

11. - 13. 01. 2007

Freistadt, A

< Zpět /Back


Komentář: Plhus -  Foto: Plža, Plhus, Nowi


     Ještě jsme nestihli pořádně strávit vánoční cukroví a rozchodit "únavu" po silvestrovských oslavách a nový rok je v plném proudu. Na jeho počátku mají všichni fanoušci rallysportu v kalendáři zaznačeno a podtrženo: Jänner rally. Již čtvrtým rokem otevírá tato velmi populární rakouská soutěž i náš "mistrák", a každým rokem staví onu pomyslnou laťku kvality hodně vysoko. Bylo tomu tak i letos. Zkušený pořadatelský tým, velká podpora celého regionu, náročné rychlostní zkoušky na klikatých silničkách v malebné krajině, velká oblíbenost u posádek i diváků a dostatek sněhu. Všechny tyto aspekty vytvářejí jednu z nejlepších soutěží v našem mistrovství. Tedy až na ten sníh...

     Náš odjezd byl naplánován na čtvrteční podvečer. Samotné přípravy začaly už před Vánocemi. Zamluvil jsem ubytování nedaleko hradu Rožmberk, a to rovnou pro 10 lidí. Opravdu to vypadalo, že nás po delší době bude na soutěži víc! Poté jsem každý den hltal informace o počasí, které nás ovšem velmi znepokojovalo. Teplá zima straší nejen lyžaře či zahrádkáře, ale i nás, fanoušky atraktivních zimních soutěží. V týdnu před soutěží jsme již na počasí rezignovali a spíš si přáli, aby nepršelo. Doladili jsme poslední drobnosti a mohli se těšit na slavnostní odjezd. Bohužel s námi opět nejel Mike, který i přes veškerou snahu nakonec nedokázal skloubit dvě důležité události tohoto víkendu. Další problém nastal v plánování bratří Plšků. Ti museli vyjet až v pátek večer. Prostě spousta starostí a problémů.

     Ve čtvrtek večer jsme ze Zlína vyráželi jen my dva s Lubošem. V Kroměříži se k nám přidává plně obsazená Lancie. Cestování nám znepříjemnil prudký vítr a místy déšť. Přesto jsme pečlivě ukrajovali kilometry a za námi postupně zůstávalo Brno, Znojmo, Horn i Zwettl. Do Freistadtu jsme dorazili značně vyčerpaní, a tak jsme okamžitě zamířili zpět do Česka. I tento úsek trasy už známe, za pár okamžiků jsme konečně parkovali na Rožmberku. V kapli jsme měli připravené klíče od pokojů.

     Strejda Karas, jenž pálil červa ještě před odjezdem, vytáhl z kabely nezbytného „Myslivce“ a hned jsme si dali něco na zahřátí. Nejvíc to zacloumalo s Lubošem, protože když si připravoval peřinu, tak si dal povlečení na šířku, a pak se divil, že mu nějak moc čouhají nohy.

     "Staří pánové" následně vyrazili do kaple na "jedno". My jsme si ještě chvilku povídali, ale čekal nás náročný den, a tak jsme náš debatní kroužek rozpustili a hurá na kutě. Nowi nás ještě varoval, že s námi v pokoji spící Karas strašně chrápe. Velkou výhodou se následně ukázalo vlastnictví klíče i od pokoje, kde měli spát příští noc kluci, a který byl tedy zatím volný. Když totiž náš spolubydlící zalehl, začalo v něm vrzat jak ve staré almaře. Měli jsme po klidném spánku. Ve dvě ráno jsme se s Lubošem přesunuli do apartmánu na druhé straně chodby a byl klid.




     Páteční probuzení po takové noci nebylo příliš veselé, ale vidina závodních vozů nás všechny okamžitě vyhnala s postele. Sbalili jsme to nejdůležitější na celý den, pro jistotu přibrali ještě něco navíc a opět vyrazili na cestu. Museli jsme ještě vyzvednout Nowiho vestu. Na první "pumpě" potkáváme známý modrý Favorit. Sagi opět nevypadal moc dobře a my  nezasvěcení konečně zjistili, co se dělo večer v kapli. V tiskovém středisku jsme vyřídili vše potřebné, naše posádka se ujala vedení a vyrazili jsme na naši první letošní zkoušku. Vybrali jsme si přehledný úsek na okruhové části RZ 3. K vidění byl atraktivní průjezd vracečkou i sjezd do lesa a ve druhém kole levé odbočení přes horizont.

     Jako první se k nám přiřítil "Mundl", jeho "enkový" Lancer voněl novotou. Raimund si na něj pořád zvyká. S dvojkou dorazil Vašek Pech. Jeho jízda byla mnohem rychlejší a agresivnější, takže jsme si žlutomodrou "devítku" ani moc neprohlédli. Vojta Štajf přivezl do Rakouska novou Imprezu N12. Změny jsme zaznamenali i ve "dvoukolácích" - Tarabus s Ignisem S1600 a Minařík v Puntu S1600 budou spolu s Petákem patřit k ozdobě velkého šampionátu.To, co nás nejvíc baví při soutěžích na rakouském území, je rozmanitost startovního pole. I tady převládají různé evoluce Lancerů, najdou se ale i takové skvosty, jako Audi 85 Coupe, Mazda 323 4WD, BMW M3 E30 apod.

     A jelikož jsme chtěli vidět celé startovní pole, zůstali jsme v těchto místech až do konce prvního průjezdu. Původně jsme zvažovali po projetí posledního vozu přejet na jiné místo nebo jinou RZ, nakonec jsme se rozhodli počkat na závodní speciály na stejném místě. Bohužel si s námi "pohrávalo" počasí. Chvilku svítilo sluníčko, aby vzápětí začalo pršet či dokonce sněžit. K tomu všemu neustále "fučel" nepříjemný studený vítr. Tedy opět průjezd okruhovou částí a následné pokračování vstříc dalším ostrým kilometrům trati. Bohužel jsme registrovali první odpadlíky. Ale to nejtěžší mělo teprve přijít. Rychlostní zkoušky v okolí Freistadtu jsou proslavené svou náročností. Po několika průjezdech se na asfalt dostávalo bláto a štěrk z krajnic. A to vše měla okořenit přicházející tma!




     My jsme se přesunuli na RZ 8. K trati jsme přijeli po úžasné zakroucené "příjezdovce" od vesnice Haid. Jelikož jsme nebyli spokojení a zkouška ještě nebyla uzavřená, vydali jsme se do jejího protisměru najít lepší místo. A musím souhlasit s komentáři posádek, trať byla opravdu úžasná. Dojeli jsme k přehlednému vracáku a rozhodli se sledovat průjezd "osmičky" právě zde. Měli jsme dostatek času, takže jsme dokonce stihli posvačit. Nowi zůstal fotit přímo v odbočení, Luboš šel točit do lesa a já jsem si po vzoru rakouských diváků vylezl na louku kde jsem měl celý úsek s několika zatáčkami jako na dlani.

     Začalo se pomalu šeřit a my mohli sledovat rej světel přijíždějících vozů, rozžhavené kotouče a plameny šlehající z výfuku při podřazování před "vracákem". Noční zkoušky mají své neopakovatelné kouzlo. Jízda pod rouškou tmy je navíc mnohem náročnější, měli jsme možnost sledovat i několik krizových situací. Nejlepší byla posádka černé Mazdy. Po prudkém náletu nestihli včas zatočit a "probrzdili" až do příkopu. Pilot se dlouho nezdržoval nějakým otáčením a pokračoval několik desítek metrů po louce.

     I tady jsme zůstali až do konce. Po skončení zkoušky jsme se přesunuli zpět do centra soutěže, přímo do servisní zóny. Do příjezdu prvního vozu zbývala ještě hodina, prošli jsme si tedy celou servisní zónu, prohlédli si stánky se suvenýry a před osmou už netrpělivě očekávali první posádky. Jako první zaparkoval svého Lancera u časoměřičů Mundl, následován Pechem, který po první etapě bezpečně vedl. Bohužel se potvrdily zprávy o havárii v té době druhého Valouška. Velkou radost nám dělal Tarabus, který vedl skupinu A.


 

     Jelikož znovu začalo pršet a naše žaludky už volaly o pomoc, vyrazili jsme zpět na "základnu". Kluci Plškovi byli ještě na cestě a my jsme ihned po příjezdu obsadili "kapli". Teplý a hlavně velmi dobrý guláš nám přišel vhod. Někteří volili i studené pivo, my s Lubošem jsme se raději vrátili na pokoj. Vyrazil jsem do sprchy, ale po chvilce relaxace mě vyrušil telefon. Volal Plža, aby se zeptal, kterou cestou mají vyjet k ubytovně. Nakonec trefili a všichni jsme se šťastně shledali. Opět proběhlo přivítáni i s „Myslivcem“. Kluci nám radostně sdělovali své cestovní zážitky, my jim na oplátku postřehy z první etapy. Peťoš nás pobavil svým polštářkem a následně vyrazil se "švárou" Martinem na "jedno" spací. My s Plžou jsme rovnou zalehli. Ano, já jsem pro jistotu opět nocoval v "apartmánu".

     Budík zvoní o půl sedmé. Nikomu se moc nechce, a tak všichni děláme, že spíme. První vstává překvapivě Petr, ale za chvilku vráží do pokoje Nowi, připravený už i s batohem na zádech.

     Uklízíme pokoje a vyrážíme. Kafíčko na první pumpě je samozřejmostí. Opět potkáváme Sagiho a spol. Dnes vypadají oproti včerejšku mnohem lépe. Pouštím v rádiu pár "zápichů" s Pelíšků na probuzení. Nálada je hned veselejší, ale musíme už jet. Tak zase za rok nashledanou.

     Zamířili jsme přes Freistadt stejnou cestou jako včera na Weitersfelden. Za obcí Weidenau byl cíl naší cesty. Divácky velmi pěkné místo začínalo serpentinami, po sjezdu do údolí odbočila trať na šotolinu a přes kopec zamířila opět sérií zatáček do vesnice k cíli. Pro první průjezdy jsme zvolili nájezd na šotolinu. Většina posádek ale po náročném pátku volila opatrný průjezd. Proto jsme se pozvolna přesunuli na protější kopec, kde čekaly na posádky dvě zrádné serpentiny. Sotva jsem přišel, "vystřihl" Maďar Kovacs s Ladou ukázkové "hodiny" a skončil v příkopu hned vedle nás. Nebyl problém vytáhnout lehký žigulík zpět na cestu, aby mohla maďarská dvojice ihned pokračovat. Nic podstatného se již v první "rundě" neudálo, a tak jsme zvolili přesun do jídelního stanu, tedy k autům. Využili jsme Petrův "cossie" a malinko se zahřáli a nakrmili.

     Opět jsme chtěli zůstat na druhý průjezd, neboť jsme mohli očekávat na vytahaném štěrku další kousky. A nemýlili jsme se! Jako první přehnal razanci na výjezdu Ášín a prásk, přímo do míst, kde skončila žlutá Lada. Modrožlutý Japonec se vyhrabal sám a ze svého vedení mnoho vteřin neztratil. Navíc, jeho největší konkurent Baumschlager byl po technické poruše ze hry venku. Nestihli jsme se ještě uklidnit a ve vrchní zatáčce vyletěl Valda "zadkem" napřed. Následovala chvilka klidu. Několik pilotů předvedlo krásné smyky. Když jsme z dálky slyšeli typické odfukování Quattra, bylo nám jasné, že můžeme očekávat galapředstavení. Ale Klausner kolem nás projel víceméně v klidu. Jenže před nájezdem na šotolinovou část přehnal rychlost a skončil na louce. Bohužel, než jsme doběhli dolů, podařilo se ho divákům vytlačit zpět na cestu, takže jsme tento okamžik nestihli zachytit na naše aparáty.

     Jelikož se nám zdála vrchní zatáčka ještě více atraktivní, přesunuli jsme se tam. A dobře jsme udělali. Schovaní za svodidlem jsme mohli sledovat několik krkolomných průjezdů. Modrá 206 posádky z Polska se dokonce málem převrátila na střechu! Asi nejhůř dopadl v závěru startovního pole jedoucí Galant, který praštil přímo do svodidla. Upadla mu sice SPZ, ale mohl v klidu pokračovat.



     My jsme se následně přesunuli na předposlední test, okruhovou zkoušku u Freistadtu. Vybrali jsme si velmi přehledný sjezd s několika zrádnými zatáčkami a očekávali první posádky. Velkou výhodou byl dvojí průjezd této zkoušky, mohli jsme se tedy se všemi startujícími pořádně "rozloučit".

     To nám chtěl znepříjemnit místní pořadatel. Vůbec neměl pochopení a jal se nás vyhazovat. Nevadilo mu, že před námi stojící "domorodci" jsou ještě víc ohroženi, prostě když slyšel češtinu, šel "najisto". Velmi ho chudáka štvalo, že jsme dělali, že mu nerozumíme, ale když nám něco říkal, viděl, že víme co chce. Rozum nakonec zvítězil, a tak jsme se přesunuli "za mlíko". Tímto ho zdravím a "alles gute!" Podle průjezdů jednotlivých posádek bylo zřetelné, kdo má naspěch a kdo už jen dojíždí do cíle. Velký sport v tomto úseku předváděl Valda, který poctivě stahoval vteřinky. Po jeho průjezdech létaly sněhové tyčky vzduchem jako párátka.

     Nad městem se začalo pozvolna šeřit a kolem nás projelo poslední auto. Bylo na čase dát letošnímu "jénru" sbohem a vyrazit k domovu. Novácká posádka se s námi rozloučila s tím, že už chtějí být doma, a že na nás čekat nebudou. My jsme si ještě dovolili svačinku na jedné z rakouských pump a přes Horn a Znojmo jsme se dostali na dálnici, kde naše rychlost rapidně stoupla. Zde bych chtěl upozornit na zhoršenou viditelnost při jízdě za Plhovou Sierrou Tdi. Při prudké akceleraci mu z výfuku téměř šlehaly plameny.

     Do Zlína jsme dorazili po desáté večer, unavení a rozlámaní z cesty, ale velmi spokojení. Letošní ročník, ač bez sněhu, stál opět za návštěvu! A já věřím, že v podobném duchu bude pokračovat celá nadcházející sezóna...



Všechna práva vyhrazena ŠRC 2007 / All rights reserved ŠRC 2007