Komentář: Plhus -  Foto: Nowi, Mike

....Nenapadl...!!
     Letošní zima si zatím dává hodně na čas a toužebně očekávaný sníh pořád nepadá. Nenasněžilo bohužel ani v rakouském Freistadtu a okolí, kde se jel první podnik letošního Mistrovství České republiky, Mistrovství Rakouska a nově vzniklého Winter Cupu. A právě tady si ten sníh přáli snad všichni. Bohužel, po loňském ročníku, kdy se jela opravdu zimní soutěž, se letos jelo na mokrém asfaltu, blátě a ledu. Ani tyto podmínky však nic neubraly na atraktivitě soutěže!

     Náš tým vyrážel do Rakouska v noci ze čtvrtka na pátek. Byla zde i možnost vyrazit ve čtvrtek večer a přespat někde poblíž centra soutěže, bohužel rozpočet některých členů byl „napjatý“, a tak jsme trávili noc cestováním. Bohužel, únava se na nás projevovala celé dva dny a často docházelo k výbuchům nervů…Zkrátka, pohodová nálada z Prahy nebo z Oder s námi teď v autě nejela! Vyráželi jsme tedy ze Zlína v jednu hodinu ráno a kola Peťošovi Feldy se roztočila vstříc dalším kilometrům. Naše trasa vedla přes Kroměříž, Brno, až do Znojma. Tady jsme se po dotankování LPG rozloučili s Českou republikou a přes hraniční přejezd Hatě vjeli do Rakouska. A dál…Horn, kolem „Semperiťáckého“ Waidhofenu, Vitis, Karlstift až do Freistadtu. Cesta známá již z loňska, letos ovšem bez zmíněného sněhu. Noční jízdu nám dvakrát okořenila místní policie, ale muže zákona pouze zajímaly doklady a cíl naší cesty.
     Město Freistadt nás přivítalo poklidným pátečním ránem, dorazili jsme kolem šesté hodiny. Po krátkém odpočinku a zakoupení Programu rally jsme vyrazili omrknout servis. Většinou se všude pracovalo, hlavní otázkou pro většinu týmů bylo jak nastavit podvozek a co vlastně obout…Procházeli jsme kolem jednotlivých týmových stanů a prohlíželi soutěžní speciály před bojem. Vozy WRC, malé Super šestnáctky, enka, kitové Felicie a Golfy, ale taky staré mohutné Audiny, silné BMW nebo Mazdy, dokonce i dva „áčkové“ Favority.
     Ve startovní listině bylo 116 posádek, na které během dvou dnů čekalo 20 rychlostních zkoušek. Dovolím si tvrdit náročných rychlostních zkoušek.

     My jsme začínali hned na první zkoušce. Jednalo se o velmi přehledný a hlavně zajímavý kus zkoušky u obce Lasberg. Prudký sjezd do údolí, kousek po hlavní silnici, náročné odbočení na hodně rozbitou polní cestu. Přejezd přes mostek, levá vracečka na asfaltku a opět na kopec. Opravdu pěkné místo místo na koukání. A už jízda předjezdců slibovala hodnotný zážitek. Rozbahněná polní cesta si s některými dělala co chtěla, „Brouk“ Vojtěch přetláčel svým Peugeotem břeh, Stohl „vodil“ Evo sedmičku po louce, problémy měl i Jandík, Škola a hlavně Waldherr s Kitem VW Golf. Jeho rychlá jízda skončila smykem na mokré trávě, modrý Golf se zastavil až v potoce. Ani 300 koní pod kapotou na vyjetí nestačilo, takže musel pomoci místní zemědělec a jeho traktor. Během zkoušky začali diváci odcházet, my jsme se jen přesunuli doprostřed toho šotolinového úseku. A vyplatilo se! Velmi agresivně jedoucí Peugeot 106 neustál jednu z vyjetých kolejí a o břeh se otočil „na budku“. Hned jsme přispěchali na pomoc, ale museli jsme se hodně snažit při převracení tohoto drobečka zpět na kola. Karoserie byla dost pomuchlaná, i tak jezdec okamžitě řadil jedničku a pokračoval dál.
    První zkouška skončila, my jsme se vrátili do auta a během svačiny plánovali co dál. Nakonec padlo rozhodnutí počkat v těchto místech ještě na průjezd RZ 3. Žádná velká krizovka se už nekonala, pouze pár přetočení a jezdci nám tak předváděli velmi pěkné průjezdy. Měli jsme možnost stát s Jirkou Volfem, který bohužel po „boudě“ v Praze neměl připravený vůz, a tak si přijel omrknout konkurenci. Je to fajn člověk a velmi dobře se s ním povídalo.
     Po projetí Valdy jsme začali vyklízet pozice a přesunuli jsme se na trať RZ 6. Teď trošku lituju, že jsme nejeli do úseku, kde jsme byli už loni a kam jsem chtěl i letos.

     Podle informací a fotek na internetu byl v těchto místech sníh a led, a diváci měli díky mnoha výletům mimo trať o zábavu postaráno. My jsme ale zvolili část zkoušky u obce Oberhammer a zdejší vracáky. Bohužel, zdejší strana kopce byla otočena na jih a sluníčko změnilo led na mokrý asfalt. I když i ten byl ve spojení s blátem dost kluzký. Mohli jsme sledovat pozvolný úbytek vozů, ty co jely byly poznamenány náročností tratě. Nejvíc asi enkové Subaru Krise Rosenbergera, který údajně trefil dům a za jízdy za ním vlály kusy karoserie. Kluci šli během zkoušky zahájit protestní spánek, já jsem vydržel až do konce a mohl tak obdivovat úžasný průjezd BMW M3. Pilot si s tím autem celé dva dny hrál a přiváděl diváky do extáze.
 

     Když jsem se vrátil do auta, bylo rozhodnuto, že zvládneme ještě jednu zkoušku, servis a pojedeme se ubytovat. Začalo se stmívat a my jsme po delší době „viděli“ soutěžní auta i v noci. Já s Peťou jsme stáli přímo u RZ,  Michal s Martinem čekali u auta a sledovali příjezd ke startu zkoušky. Podle jejich vyprávění to bylo často hodně ostré!
     Poněvadž jsme chtěli stihnout přední posádky v servisu, museli jsme se co nejdřív vrátit do Freistadtu, kde se pro oba dny nacházel servisní zóna. Byl to vlastně nějaký výstavní areál s velkou halou. A právě v této hale probíhalo předstartovní představení posádek, různé doprovodné akce a taky přeskupení. Během přeskupení místní komentátor vyzpovídal některé jezdce. Bylo to velmi zajímavé a určitě by nebylo marné něco podobného zařídit i u nás!!
    My jsme se tady potkali i s klukama z Kroměříže, kteří měli na pátek v plánu jiné zkoušky. Domluvili jsme si ale, že se potkáme v sobotu ráno v Castrol aréně. Bohužel jsme se nemohli dlouho zdržet, stáli jsme na čerpací stanici a měli jsme tam povoleno jen 20 minut. Takže už jen cesta směr Dolní Dvořiště a ubytování v Rožmberku nad Vltavou. Spali jsme v příjemných prostorách ubytovny České pošty. Pokoj s televizí a sociálním zařízením na pokoji a hlavně výhled na Vltavu a krásně osvícený hrad Rožmberk.
     Dali jsme se trošku do pořádku a vyrazili na večeři, na kuřecí steak a pivo. Nebydleli jsme tady sami a v restauraci začínalo být veselo. Fanoušci z celé republiky se sešli u piva a všichni si měli o čem povídat. Díky notebooku jsme měli možnost sledovat výsledky po první etapě! Všichni jsme byli hodně unavení, a tak než odbyla půlnoc, spala naše čtveřice jak mimina.
 

     Bohužel, noc to byla krátká a už o půl sedmé zvonil budík. Připadal jsem si jak tyran, když jsem tahal kluky z postele. Nedalo se ale nic dělat, pokud jsme chtěli dnes něco vidět, museli jsme vstávat brzo! Na dnešní den byly v plánu pouze dvě zkoušky a cesta domů. Bohužel, Petr měl na večer v plánu důležitou rodinnou oslavu a za neúčast by byl velmi krutě potrestán:). Museli jsme tedy z Rakouska vyrazit už po poledni.
     Cestou na RZ 13 jsme dojeli Kroměřížáky, a tak jsme se nemuseli nikde hledat. Cíl naší cesty byla údajně velmi zajímavá zkouška Castrol Arena. Malebné údolí, kolem krásná krajina a výhled až na vrcholky Alp, modrá obloha a sluníčko... ideální den na rally!! Zůstali jsme tady na oba průjezdy a udělali jsme dobře!I když je pravda, že na ten první jsme nedorazili tak úplně včas...Někteří piloti ve druhém průjezdu, kdy jsme stáli v náročné zatáčce u startu, vymetali půlkou auta příkop metr od nás! Bohužel, po průjezdu mladého hraběte Harracha vzala za své dřevěná tyčka vně zatáčky a ostatní jezdci si trasu krátili po louce. I tak to byla mnohdy úžasná podívaná.
     Bohužel náš čas se naplnil a my jsme se museli rozloučit jak s klukama, tak s touto velmi povedenou soutěží. Cesta domů už utíkala rychleji, neboť nás neustále provázelo velmi pěkné počasí. Bohužel tuto pohodu narušila SMS od Spacemana o ráně Pavla Valouška. Je to velká škoda, protože Valda měl tuto soutěž velmi dobře rozjetou! Nezbývá než mu popřát hodně štěstí do dalších bojů.

Cestou zpět přes Horn, Hatě a Brno jsme se dočkali vytouženého Zlína a každý z nás přivítal domácí pohodu a odpočinek, určitě s myšlenkami na skvělou soutěž.

     No a sezóna nám začala...!
 

Všechna práva vyhrazena ŠRC 2005 / All rights reserved ŠRC 2005