Komentář: Plhus -  Foto: Mike, Plža

     Potřetí v okolí Hustopečí, podruhé jako Agrotec rally a poprvé v Mistrovství ČR v rallysprintech – i takto by se dal označit druhý podnik „malého“ mistrovství. Pořadatelé opět neváhali použít náročné úseky, na kterých se střídá asfalt se šotolinou, tratě vedoucí lesem, protínající typické jihomoravské vesničky, a míjející rozsáhlé vinice i sady meruněk. Na posádky čekalo netradičně jen šest měřených úseků, přesto jich více než třicet nespatřilo cílovou rampu. Zdejší tratě jsou opravdu náročné!
     My jsme tuto soutěž navštívili již potřetí. První ročník se uskutečnil jako Rallysprint Modřice a závodní vozy zavítaly do těchto končin poprvé. Loni se již soutěž konala pod patronací pořadatelů z Hustopečí se snahou prosadit se mezi „sprintery“. Povedlo se, letos se tedy poprvé bojovalo „o body“!

     Náš odjezd byl naplánován na 5:45, kdy jsem naložil Plžu a společně jsem vyrazili pro Mikea. Ten kupodivu taky čekal připraven, a tak jsme mohli vyrazit. Zajisté s přestávkou na Agipce. Cestu na jih už známe, navíc tímto směrem rozváží Plža zboží, takže nehrozilo, že bychom snad mohli zabloudit. Navíc jsme měli neustále přehled, kde sídlí jaká firma. Minimální provoz sobotního rána nám dovolil nerušeně ukrajovat kilometry, a tak jsem klukům dopřál kuřáckou přestávku. Před osmou jsme dorazili k servisní zóně. Původní plán – navštívit hlavní náměstí a sledovat start soutěže jsme vyměnili za obhlídku servisních stání. Tady jsme se setkali s klukama z Kroměříže. Byli jen dva, Spaceman bohužel zůstal doma s bolavými zády.

     Ze servisu jsme vyráželi přímo k trati třetí rychlostní zkoušky. Ta startovala až v devět, tudíž jsme nemuseli spěchat. Neohrozilo nás ani zdržení kvůli nehodě vozidla záchranného systému ABA s traktorem! Zatímco Oktávka měla rozpáraný celý bok, traktor si z boje odnesl pouze ohnutý disk.

     To jsme již ovšem dorazili do obce Němčičky. Za vesnicí se na hlavní cestu napojuje účelová komunikace, vedoucí z prudkého kopce mezi vinicemi. A právě tudy vedla trať třetího testu. Hodně atraktivní místo navíc zpestřilo bláto a kaluž uprostřed křižovatky. Do startu zbývalo ještě dost času, tak jsme si zabrali „ideální místo“ a začali snídat. Kolem zatáčky pobíhalo několik „maníků“, kteří do země podle příkazů bosse s kamerou zatloukali železné tyče, na které následně putovaly plachty s reklamou. Chtěl jsem jednu z tyčí použít jako podpěru pro naši klubovou vlajku. To se ovšem onomu kameramanovi jedné české veřejnoprávní televize nelíbilo, prý že nemám povolení od Škody a snad i od prezidenta ČR, a že tam prostě ta vlajka být nesmí. Jen kdybych tam stál a mával s ní. Nepochopil jsem, ale své snažení jsem raději vzdal. Jen si nedovedu představit, jak by na některé ze soutěží MS chodili kameramani Eurosportu po trati a vyhazovali lidi s vlajkami, aby je náhodou neměli na záběrech. Tento kameraman nás i svým dalším jednáním přesvědčil, že si myslí, že se tam celá rally koná jen kvůli jeho kameře…

     Ale to už projeli první předjezdci a my jsme netrpělivě očekávali vytočený motor Petákova  Clia. Mezitím došla SMS o výpadku Červenky, Jandíka a Minaříka na prvním testu. Tak, Pepík už jede! A celou zatáčku krásně smykem!! Následuje Kája Trojan, ani ten nás nenechá v klidu a předvádí, že i s „micákem to jde dveřma“. Dokonce i další závodníci předvádí pěkný sport a divoké smyky – Jelínek, Barvík, Semerád s novou Evo9, Odložilík…s vyššími startovními čísly se začíná projevovat náročnost soutěže. Vznikají mezery mezi průjezdy, někde jedou dvě i tři auta v rychlém sledu za sebou. Na mnoha vozech je vidět poškození. Běhálek s novou Imprezou jede viditelně pomalu a přímo před námi zastavuje, posádka musí vyměnit prázdné kolo. Ještě větší smůlu má nováček ve startovním poli, Mira Březík. Jeho nová kitová Felicie se po průjezdu křižovatkou zastavuje, k problémům se servem se přidalo uražené čidlo otáček.

Po projetí historiků jsme se vrátili k autům a využili čas před startem druhého průjezdu ke krátké regeneraci. Měli jsme k tomu dobrý důvod, čekal nás „výšlap“ proti směru zkoušky - pěkné stoupání a kus cesty k uskákané šotolině. Místo, které jsme znali již z loňska nás ale tentokrát neoslovilo, a tak jsme se rozhodli ještě pokračovat. Asi po kilometru jsem došli do místa, odkud byl vidět větší úsek trasy. Po prudkém sjezdu po asfaltu projížděly závodní vozy kolem lesa po šotolině, následovala ujetá a velmi uskákaná polní cesta s „nakopávacím“ horizontem, po jehož překonání následoval opět rychlý a uskákaný úsek. Tak tady zůstaneme! My „čumilové“ jsme si vybrali to nejlepší místečko na dívání a „foťáci“ se rozprchli hledat ty nejlepší záběry. A že bylo co fotit!      Zbývající posádky, které přežily náročné kilometry, bojovaly do posledních metrů soutěže. Tudíž nikdo neubral, ani když auto skákalo na hrbech a nechtělo držet směr. Hozák nás dokonce prohnal po louce! Škoda jen, že jeho divácky atraktivní divoký výkon nepřinesl ovoce a pár metrů před cílem jeho „súbo“ vzplanulo. Oheň se naštěstí podařilo včas uhasit! Užívali jsme si průjezdy zbývajících posádek, nutno podotknout, že tentokrát i jezdci v Hondách Civic drželi pedál plynu na podlaze! Kéž by to tak bylo celý rok.      Po historických automobilech nastal čas návratu k autům a cesta domů. Mike seděl tentokrát vepředu a Plža vzadu spal. U Hodonína jsme využili příjemnou restauraci u pumpy rakouského ropného koncernu a vychutnali si zde obídek. Cesta teplým jarním odpolednem ubíhala bez problémů, v klidu jsme projeli i kolem míst, kde jsme loni dolévali do Plžova Fáva olej a před čtvrtou odpolední jsme dorazili do Zlína.      Převládala v nás spokojenost z povedeného dne i napínavého závodu. A už se těšíme na následující sobotu...

Všechna práva vyhrazena ŠRC 2006 / All rights reserved ŠRC 2006