Protože se tato RZ jela šestkrát, odpadly nám věčné problémy s přejížděním na jinou RZ, a mohli jsme po posledním závodním voze, což byl zářivě žlutý trabant, zavelet k přesunu do jiné zatáčky. Přímo naproti nás byla dlouhá spojovací cesta která vedla do jiné zatáčky, takže jsme pobrali věci a rozhodli se přejít. Z nevině vyhlížející rovinky se sice vyklubala asi dvaceti minutová procházka rychlou chůzí, ale alespoň jsme si zkrátili čas na čekání dalšího startu. Po příchodu jsme zaujali místa na stání a někteří i na sezení, protože byli vybaveni skládacími židlemi a očekávali jsme příjezd prvního předjezdce, který se objevil poměrně brzy po našem příchodu. Po odjetí asi poloviny startovního pole se rozhodovalo jestli se nepojedeme podívat do servisu. Po loňské zkušenosti jsem tušil placení vstupného 5 EUR a moc se mi tam nechtělo. Nakonec jsem se podřídil většině, tudíž jsme se opět vydali na procházku k autu. Při příjezdu k servisu jsme chvíli řešili problém s parkováním, ale vše se nakonec povedlo a my i Kroměřížská posádka nakonec zaparkovala bez problémů. Po cestě k servisu mě napadl menší trik a tak jsem si nasadil na klíčenku na krku naši klubovou kartičku a řekl jsem si, že to zkusím nějak ukecat a projít bez placení. No a bylo to tady, dva pořadatelé stáli v cestě a posílali všechny lidi ke stánku u cesty kde se prodávali vstupenky. Trochu jsem znejistěl, ale popohnán Mikem a Plhusem jsem bez zastavení ukázal na pořadatele kartičku, která mi vysela na krku a on jen omluvným gestem kývl hlavou, že je vše v pořádku a já můžu jít. Plhus s Mikem toho využili, řekli mu že patříme všichni k sobě. Měli na sobě naše klubové tričko a proto i je pustil pořadatel bez problémů. Ještě chvilku jsme šli v klidu, ale jakmile se cesta zatočila do lesa, všichni tři jsme vyprskli smíchy! Po příchodu k servisu jsme s nadšením zjistili že přímo vedle menší louky, kde se nacházel servis, je dojezd do cíle již zmiňované RZ zakončená krásným esíčkem. Naproti nás byla umístěna velkoplošná obrazovka,  která snímala pár zatáček před příjezdem k nám.

     Než jsme se stihli rozkoukat,  přiřítil se první předjezdec, který nám ukázal že jsme si vybrali dobře, protože ze svým postarším závodním speciálem ukazoval, jak se má jezdit na šotolině. Později jsem zjistil, že v roli předjezdce je sám pan Harrach. Po odjetí asi dvacíti vozů byl závod přerušen z důvodu havárie jedné posádky a my mohli  v klidu vyrazit na obhlídku servisu. Plhus se jako vždy vydal na lov nových kartiček do jeho sbírky a já s Mikem jsme hledali stánek s občerstvením. Stánek jsme našli celkem rychle, ale trochu nás zaskočily ceny, protože kafé stálo 1.5 eura a pivo 3 eura. No, ale když  jsme měli tak levný vstup, tak jsem si to kafé dal a Mike si dal pivo. Chvíli jsme chodili po servisu, ale nakonec jsme zůstali stát před velkoplošnou televizí, na které zrovna pouštěli záznam předchozí RZ. Při pohledu na hodinky jsme zjistili, že nás za chvíli opět čekají další průjezdy závodních vozů. Šli jsme zabrat nějaké dobré místo. Vše probíhalo jako v předchozích průjezdech a po projetí posledního Trabanta, který sklidil opět největší aplaus, jsme mohli opět nahlédnout pod ruce mechanikům. Tak jsem vytáhl foťák a vydal  se na obhlídku servisu, který jsem měl asi dvacet metrů vedle sebe. Po důkladné exkurzi jsem se rozhodl najít kluky a jít si zabrat místo k dívání, i když zde moc diváků nebylo. To je velká škoda, jelikož by se zde alespoň vytvořila pořádná divácká  kulisa, která by mohla odměnit projíždějící posádky pořádným aplausem. Poslední průjezd rychlostní zkouškou byl opravdu jen a jen pro diváky. Stáli jsme za náročnou zatáčkou, pár metrů od cílové fotobuňky. Každá posádka se do posledních metrů opravdu opřela a ukázala, že lze na šotolině jezdit hodně atraktivně. I když některé posádky svoji aktivitu trochu přehnali, vše se obešlo bez větších problémů a my jsme mohli shlédnout úplně super soutěž, kterou můžu ostatním fanouškům vřele doporučit.
 

Opět projel Trabik a teď byla řada na nás. Rozloučili jsme se s klukama, kteří na Kroměříž cestovali přes Břeclav a vyrazili jsme. Při přestávce na bratislavském Slovnaftu kolem projel Sagi a spol, který se byl v Rakousku také podívat. Předjížděli jsme je o kousek dál za hlavním městem.

Cesta zpět je vždy o něco „kratší“, takže jsme byli kolem osmé večer doma a mohli jsme odpočívat.

Byl to povedený den.