Po dlouhé době se nám konečně podařilo rozjet internetové stránky pro náš klub a to díky Plhusovi a našim přátelům z CRW. "Šéf" klubu( nebudu Peťu jmenovat - on to nemá rád a navíc náš klub žádného šéfa nemá) měl opět v hlavě plno plánů co, kde, jak, kdy atd. Mezi jeho nápady bylo i umístění fotek našich "Áček" na web. Jenže sliby-chyby. S Plžou jsme pochopili, že co si sami nezařídíme nebude a tak jsme svolali sraz na "naší" čerpací stanici Agip a následné focení našich krasavců (aut). Dodnes ale nevím, kdo má prsty v tom, že sraz byl v sobotu ve 12:00 hod. Toto se totiž ukázalo málo vyhovující mé maličkosti. V pátek jsem totiž zašel večer na "jedno" malé pivko, ze kterého se mi v danou hodiny v sobotu na Agipce a ještě dlouho potom dělalo nevolno.

     Ale dost už o tom. Takže jak to probíhalo? Jak už to bývá, žádná naše akce se nemůže obejít bez menších či větších problémů. Ale abych nepředbíhal.
 

     Sešli jsme se v plném počtu a následoval hromadný odjez na nedaleké parkoviště na focení. Ihned po vystoupení z auta mě Plhus atakoval slovy : "Máš foťák?" Ooops, chybička se vloudila. Nedorozumění mezi námi dvěma o tom, kdo měl vzít foťák vyústilo k tomu, že jsem musel zajet ještě domů. Naštěstí bydlím kousek a díky mé Felicii 1,3 jsem byl hned zpět a začalo se vesele fotit. První šli na řadu nedočkavci, kteří někam spěchali a tak dostali přednost. Vše šlo jako po másle až do chvíle kdy se začalo pomalinku, ale jistě plnit parkoviště, kde se náš "ateliér" nacházel.
 

    
     "Jéé, on je vlastně dneska na „staďáku” Mrazík!" pronesl někdo a my jsme museli začít s focením spěchat. Občas se stalo, že někdo zaparkoval do záběru, ale v zápětí byl Plhusem požádán, aby přeparkoval. Všichni nám pokaždé ochotně vyšli vstříc a my už se blížili k závěru focení. Už jen poslední dvě auta zbývalo nafotit a bylo to. Jenomže co čert nechtěl, baterky došly. Co teď? Parkovište bylo čím dál tím plnější a my už jsme nemohli čekat. Poslali jsme tedy Cvrka pro baterky do nedalekého obchodu.... Byl zpět za několik delších chvilek a samozřejmě si při příjezdu nemohl odpustit svůj oblíbený dojezd "přes ruční". Místo aplausu, však sklidil menší úšklebky od ostatních členů klubu a pár mírně vražedných pohledů ze stran veřejnosti. Nakonec jsme tedy dofotili zbylá auta a všichni jsme spokojeně odjeli domů na oběd.

                                                                                                                                                       MIKE