Na další průjezd jsme tentokrát zvolili divácké místo na RZ 3. Podle fotek v programu šlo a těžké odbočení z úzké na malinko širší silnici. Bohužel, v těchto místech provedli pořadatelé na poslední chvíli změnu a zdejší úsek se projížděl jinak. Bohužel, velmi neatraktivně. Neatraktivní byl i místní policista, který se na naše dvě „upravená“ Fáčka díval dost škaredě! Raději jsme rychle couvli a po krátké domluvě jsme vymysleli náhradní řešení. Nowi si všiml při příjezdu „nějaké polňačky“, a tak jsme se do těch míst vrátili. Šotolinová cesta nám připomínala výlety do Maďarska a my jsme se do ní s chutí pustili. Byla to opravdu paráda, v zrcátku jsem sledoval, že i Sagimu se tato příjezdovka líbí:)

Bohužel, po projetí několika kaluží a překonání horizontů jsme se vrátili zpět na hlavní silnici... Tak nic, pojedeme na start a zkusíme štěstí tam. Opravdu už nemělo cenu zkoušet další lesní a polní cesty. „Trojka“ vedla od startu po širší asfaltové silnici, stoupající v několika zatáčkách do míst, kam jsme se měli původně v plánu dostat. Na silnici bylo vidět velké množství speciálního posypu, pohlcujícího olej. Bylo jasné, že právě tady přišel Lancer z K.I.T. o veledůležitou součást pohonu. Naši fotografové si zde mnuli ruce, auto bylo hodně vidět a mezi loukami se dalo také snadno vyfotit. Na záběrech je také patrný zvedající se bílý prášek za každým autem. Na některých vozech už bylo znát, jak jsou zdejší testy náročné, vždyť na jejich obtížnost pěly ódy i naši TOP piloti v roce 2003.

     Přestože se i po této zkoušce tvářila Sagiho paní i s dcerkou spokojeně, rozhodl se Petr raději obrátit svůj „kočár“ k domovu. A my jsme se vrátili znovu na trať druhé, respektive deváté, rychlostní zkoušky. Přijeli jsme dřív a mohli jsme si odpočinout v autě. Rozhodli jsme se, že tentokrát zkusíme jít po trati víc do kopce, a tak jsme po malém občerstvení vyrazili. Déšť a mraky mezitím vystřídalo sluníčko a příjemně se oteplilo. Stoupali jsme lesem proti kopci, ale pořád to nebylo ono. Až zatáčka těsně před vrcholem splňovala naše představy. Vybrali jsem si pěkné místo a zůstali zde. Nechápavě jsme kroutili hlavou nad zdejší černou skládkou. I když jsme přemýšleli, co všechno bychom mohli prodat na právě probíhajícím tuningu v Holešově (zadní část televizoru jako akční mřížku, novodurovou rouru jako DTM výfuk), stejně jsme naštvaně přemýšleli, kdo může takový nepořádek udělat.

     Naštěstí začaly konečně jezdit auta a my jsme mohli s chutí zatleskat dravě jedoucímu Odložilíkovi a zlepšujícímu se Tlusťákovi, pro diváky jedoucímu Řihákovi, Trojanové a dalším. Skoro nás mrzelo, že už jede poslední historik, a že tato soutěž končí...
 

     Nowiho ještě napadlo, že bychom mohli stihnout cílovou rampu a to se nám zamlouvalo. Čekání jsme si zkrátili kafíčkem o třetí v příjemném prostředí jedné šternberské kavárny a návštěvou Tiskového střediska, kde se mi podařilo získat několik propagačních materiálů soutěže. Před čtvrtou hodinou jsme dorazili znovu na náměstí a očekávali příjezd posádek. Vyhrál Tony Tlusťák, druhý dojel rychle jedoucí Orsák se Subaru a třetí Odložilík. Ještě jsme prohodili pár slov s paní Tlusťákovou, která byla evidentně spokojená a už nás čekala pouze cesta domů. V autě jsem probírali celodenní zážitky a jelikož se počasí už opravdu umoudřilo, bez problémů jsme dorazili před šestou do Kroměříže. Jakobychom se ještě neměli dost, tak i tady jsme probírali spoustu „důležitostí“. Nakonec jsme se ale rozloučili a já jsem kolem sedmé zaparkoval doma.

     Byla to opět příjemně prožitá sobota, viděli jsme moc pěkný závod, zajímavé souboje a celou řadu pěkných aut. Já teď akorát přemýšlím, kdo mi umyje auto, které je od bahna až po střechu...