|
Po loňské jednoerzetové anabázi jsme se na letošní
ročník soutěže v okolí jihomoravského města Hustopeče důkladně
připravili a vyrazili jsme již brzy ráno. Loni se na zdejších
tratích proháněli soutěžní vozy při rozlučkovém modřickém
rallysprintu. Letos se pořadatelé z Agrotec autoklubu rozhodli
osamostatnit a uspořádali I. Agrotec rally, rovnou jako kandidátský
podnik do MČR rallysprintů. Bohužel, nevhodný termín před
vyvrcholením obou domácích šampionátů zapříčinil nízký počet
přihlášených posádek. Do sobotního startu se ještě omluvili Komárek,
Semerád, Schlager a Švidrnoch, nakonec neodstartoval ani Vrátníček.
Jak jsem již zmiňoval, my jsme se na tuto soutěž připravovali skoro
celý týden. Průběžně jsme řešili několik variant návštěvy této
soutěže. Nakonec padlo rozhodnutí, že pojede Plža, Mike a já ze
Zlína a celá chlapská část rodiny Novákových z Kroměříže. A sraz si
dáme na místě! Takže jsme vyjeli před sedmou ráno Plžovým nově
poskládaným Favoritem a přes Otrokovice, Strážnici a Hodonín jsme se
postupně prokousávali mlhou, která by se dala krájet, směrem na jih
Moravy. Autíčko šlapalo jako hodinky a mě se začalo postupně
zlepšovat pochroumané zdraví.
|
|
Ke startu první rychlostky jsme dorazili
právě včas, na startu už stálo první vozidlo předjezdců. Doklusali
jsme do první zatáčky, ke které závodní auta přijela po krátké
rovince se skokem přes most nad dálnicí na Bratislavu. První se
přiřítil Odložilík, jeho krásně ukřičené Clio se tady připravovalo
na start na Francouzské Antibes. A přijíždí další: Jelínek, Škola,
Trnovec, Vrbecký, Schwarzer s krásným kitovým Escortem a další.
Bohužel, díky nevhodnému „zamlíkování“ zatáčky jsme toho moc
neviděli a tak jsme vyčkali na poslední Trunkátovou a přesunuli se
k autům. Byli jsme domluvení, že se přesunem na atraktivní vracečku
na RZ 3. Přijeli jsme pár minut před startem, i tak jsme si mohli
zabrat dobrá místa ke sledování průjezdů. Bohužel, to se nelíbilo
místním hasičům – pořadatelům, kterým se nelíbilo kde stojím a
slušně mě poprosili o opuštění tohoto místa. Nechápal jsem důvod,
ale odešel jsem. Bohužel, místo kde stáli oni a které bylo vyhrazeno
pro diváky bylo mnohem nebezpečnější, přímo proti sjezdu z prudkého
kopce. Ale to je na dlouhé vyprávění… Díky vytahané šotolině tady
většina pilotů předváděla atraktivní průjezdy. Hodně pěkné „dveře“
tady předvedl Jelínek, Vrtal a hlavně Vrbecký. Smůla jen, že díky
náročnosti místních tratí, odpadlo několik posádek, nejeli už
například oba historici.
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
My jsme se vypravili do servisní zóny
v areálu firmy Agrotec. Stejně jako loni se nám podařilo zaparkovat
přímo dovnitř servisní zóny. Jelikož soutěžní vozy doposud stály na
přeskupení, měli jsme spoustu času si prohlédnout všechny stany.
Postupně začali přijíždět první auta. Vedoucí Odložilík, druhý
Jelínek, který bojoval s Trnovcem a další posádky. Na některých
vozech byly jasně patrné stopy po náročnosti rally. Prohodil jsem
pár slov s Pavlem Šivicem. Tratě se mu líbí, jen ho mrzel nízký
počet diváků. Jejich Swift měl také pomačkaný čumáček po nedobrždění
v jednom z retardérů.
|
|
|
|
 |
|
|
|
No, nejvyšší čas vyrazit znovu na trať.
Znovu jsme si vybrali zkoušku číslo 3. Nezůstali jsme ovšem dole u „vracáku“,
přešli jsme asi kilometr proti zkoušce, mezi vinice, kde byla údajně
šotolina. Tím byl jemný písek v prudkém sjezdu. To se nám ale moc
„nepáčilo“, takže jsem spolu s Newmenem vyšel ještě o kousek výš,
kde se nám zalíbila dlouhá uskákaná rovinka na polní cestě. „Závoďáky“
tady projížděli velmi nervózně, hodně často bylo slyšet škrtání
lyžiny a bylo jasné, že auta trpí. Na pořadí se toho už příliš
nezměnilo, jen Trunkátová si znovu ustalala s Civikem v příkopu. My
jsme sešli zpět k autům, ještě jsme se krátce podívali na
hustopečské náměstí, kde byl cíl. Bohužel jsme přijeli pozdě, takže
jsme se hned vypravili domů.
|
|
|
|
 |
|
|
|
Cestu zpět většinou moc nepopisuju, tentokrát se toho
stalo tolik, že se krátce rozepíšu. Jednalo se bohužel o nepříliš
veselé události. Napřed se začaly ozývat podezřelé zvuky
z převodovky. I když to bylo divné, vypadalo to na nedostatek oleje
v „almaře“. Něco horšího jsme bohužel zažili na jedné z křižovatek
před Hodonínem. Už z dálky viditelné majáky nevěstily nic dobrého. A
taky že ne…srážku s autobusem zaplatil mladý motocyklista životem.
Tento smutný pohled nám na chvilku překazil příjemné zážitky
z celého dne. Jenže, postupně nám začala vypadávat „pětka“ a bylo
jasno, musíme dolít olej. Jeho zakoupení na pumpě nebyl problém,
jenže povolit nalévací hrdlo devítkou, když právě tento klíč nemáte,
je prostě problém. Zastavili jsme v jedné vesnici po cestě a tady
jsme si vypůjčili onu nutnou devítku. Otevřená kapota Fáva na návsi
vzbuzovala zájem, za chvilku jsme měli několik pomocníků a bavičů J
Nakonec se vše
podařilo a my jsme mohli s díky odjet. Převodovka se umoudřila a my
jsme v klídku, ale šíleně unavení, dočkali Zlína.
|
|
