Agrotec Rally Hustopeče

14. - 15. 10. 2005

Hustopeče, CZ

< Zpět /Back


Komentář: Plhus -  Foto: Mike



     Po loňské jednoerzetové anabázi jsme se na letošní ročník soutěže v okolí jihomoravského města Hustopeče důkladně připravili a vyrazili jsme již brzy ráno. Loni se na zdejších tratích proháněli soutěžní vozy při rozlučkovém modřickém rallysprintu. Letos se pořadatelé z Agrotec autoklubu rozhodli osamostatnit a uspořádali I. Agrotec rally, rovnou jako kandidátský podnik do MČR rallysprintů. Bohužel, nevhodný termín před vyvrcholením obou domácích šampionátů zapříčinil nízký počet přihlášených posádek. Do sobotního startu se ještě omluvili Komárek, Semerád, Schlager a Švidrnoch, nakonec neodstartoval ani Vrátníček. Jak jsem již zmiňoval, my jsme se na tuto soutěž připravovali skoro celý týden. Průběžně jsme řešili několik variant návštěvy této soutěže. Nakonec padlo rozhodnutí, že pojede Plža, Mike a já ze Zlína a celá chlapská část rodiny Novákových z Kroměříže. A sraz si dáme na místě! Takže jsme vyjeli před sedmou ráno Plžovým nově poskládaným Favoritem a přes Otrokovice, Strážnici a Hodonín jsme se postupně prokousávali mlhou, která by se dala krájet, směrem na jih Moravy. Autíčko šlapalo jako hodinky a mě se začalo postupně zlepšovat pochroumané zdraví.

 


     Ke startu první rychlostky jsme dorazili právě včas, na startu už stálo první vozidlo předjezdců. Doklusali jsme do první zatáčky, ke které závodní auta přijela po krátké rovince  se skokem přes most nad dálnicí na Bratislavu. První se přiřítil Odložilík, jeho krásně ukřičené Clio se tady připravovalo na start na Francouzské Antibes. A přijíždí další: Jelínek, Škola, Trnovec, Vrbecký, Schwarzer s krásným kitovým Escortem a další. Bohužel, díky nevhodnému „zamlíkování“ zatáčky jsme toho moc neviděli a tak jsme vyčkali na poslední Trunkátovou a přesunuli se k autům. Byli jsme domluvení, že se přesunem na atraktivní vracečku na RZ 3. Přijeli jsme pár minut před startem, i tak jsme si mohli zabrat dobrá místa ke sledování průjezdů. Bohužel, to se nelíbilo místním hasičům – pořadatelům, kterým se nelíbilo kde stojím a slušně mě poprosili o opuštění tohoto místa. Nechápal jsem důvod, ale odešel jsem. Bohužel, místo kde stáli oni a které bylo vyhrazeno pro diváky bylo mnohem nebezpečnější, přímo proti sjezdu z prudkého kopce. Ale to je na dlouhé vyprávění… Díky vytahané šotolině tady většina pilotů předváděla atraktivní průjezdy. Hodně pěkné „dveře“ tady předvedl Jelínek, Vrtal a hlavně Vrbecký. Smůla jen, že díky náročnosti místních tratí, odpadlo několik posádek, nejeli už například oba historici.

 
   
 


     My jsme se vypravili do servisní zóny v areálu firmy Agrotec. Stejně jako loni se nám podařilo zaparkovat přímo dovnitř servisní zóny. Jelikož soutěžní vozy doposud stály na přeskupení, měli jsme spoustu času si prohlédnout všechny stany. Postupně začali přijíždět první auta. Vedoucí Odložilík, druhý Jelínek, který bojoval s Trnovcem a další posádky. Na některých vozech byly jasně patrné stopy po náročnosti rally. Prohodil jsem pár slov s Pavlem Šivicem. Tratě se mu líbí, jen ho mrzel nízký počet diváků. Jejich Swift měl také pomačkaný čumáček po nedobrždění v jednom z retardérů.
 

 

 


     No, nejvyšší čas vyrazit znovu na trať. Znovu jsme si vybrali zkoušku číslo 3. Nezůstali jsme ovšem dole u „vracáku“, přešli jsme asi kilometr proti zkoušce, mezi vinice, kde byla údajně šotolina. Tím byl jemný písek v prudkém sjezdu. To se nám ale moc „nepáčilo“, takže jsem spolu s Newmenem vyšel ještě o kousek výš, kde se nám zalíbila dlouhá uskákaná rovinka na polní cestě. „Závoďáky“ tady projížděli velmi nervózně, hodně často bylo slyšet škrtání lyžiny a bylo jasné, že auta trpí. Na pořadí se toho už příliš nezměnilo, jen Trunkátová si znovu ustalala s Civikem v příkopu. My jsme sešli zpět k autům, ještě jsme se krátce podívali na hustopečské náměstí, kde byl cíl. Bohužel jsme přijeli pozdě, takže jsme se hned vypravili domů.
 

 

 


     Cestu zpět většinou moc nepopisuju, tentokrát se toho stalo tolik, že se krátce rozepíšu. Jednalo se bohužel o nepříliš veselé události. Napřed se začaly ozývat podezřelé zvuky z převodovky. I když to bylo divné, vypadalo to na nedostatek oleje v „almaře“. Něco horšího jsme bohužel zažili na  jedné z křižovatek před Hodonínem. Už z dálky viditelné majáky nevěstily nic dobrého. A taky že ne…srážku s autobusem zaplatil mladý motocyklista životem. Tento smutný pohled nám na chvilku překazil příjemné zážitky z celého dne. Jenže, postupně nám začala vypadávat „pětka“ a bylo jasno, musíme dolít olej. Jeho zakoupení na pumpě nebyl problém, jenže povolit nalévací hrdlo devítkou, když právě tento klíč nemáte, je prostě problém. Zastavili jsme v jedné vesnici po cestě a tady jsme si vypůjčili onu nutnou devítku. Otevřená kapota Fáva na návsi vzbuzovala zájem, za chvilku jsme měli několik pomocníků a bavičů.

     Nakonec se vše podařilo a my jsme mohli s díky odjet. Převodovka se umoudřila a my jsme v klídku, ale šíleně unavení, dočkali Zlína.
 



Všechna práva vyhrazena ŠRC 2005 / All rights reserved ŠRC 2005